Tak a je to kompletně za mnou.

Můžu si napsat s gustem tu poslední tečku: .

Včera jsem posílala přeplatek stipendia, a jsem o 218 € lehčí (s přeplatkem jsem počítala už od začátku, kdy mi v Rakousku Ulrika (=paní ze zahraničního) odmítla podepsat dřívější příjezd). A Erasmus mám úplně a zcela za sebou.

A jak to vidím teď? Zpětně? Co všechno se změnilo? 🙂 A myslím si něco jiného než co jsem psala minule? Asi ano i ne. Zjistila jsem totiž, že Erasmus mi pomohl v místech, kde jsem to absolutně nečekala a do té doby mi nepřišlo, že bych to třeba mohla zlepšit. Zato ve věcech, které jsem očekávala, že se zlepší (ano, němčina 😉 ), to úplně nepomohlo. A co to zlepšení tedy je? 🙂 Jsem oprsklejší, ptám se, když potřebuji něco vědět, odpovídám, i když si nejsem jistá správnou odpovědí, nevadí mi mluvit před lidmi, ráda si zjišťuji informace a navíc, ráda si i ověřuji pravdivost informací. Vážím si toho, že všichni komunikují česky a já jim rozumím zcela. To, jestli jsem všechny tyhle věci dělala i předtím, si nejsem tak úplně jistá a pokud ano, tak v daleko menším měřítku. Ta samostatnost a větší průraznost je určitě něco, co bych se sama v životě učila ještě dlouho.

Poznala jsem se s lidmi z nového kruhu (někteří jsou skvělí, jiní méně, jako všude), tím mi méně chybí můj bývalý kruh a okruh známých, konečně jsem si uvědomila, že přederasmové časy se nevrátí a já tu jsem od toho, abych se posouvala dál. Pochopila jsem, že nemá smysl otálet s věcmi, které chci umět, na to je nejlepší se je začít učit TEĎ hned. Navíc jsem pochopila, že každá zkušenost nebo znalost se vyplatí. 🙂

A také jsem zjistila, že si člověk často v zahraničí dělá iluze o rodné zemi. Stejně jako Čech, který nebyl v zahraničí déle, než čtrnáct dní u moře, si dělá iluze o tom, jak to chodí tam. To, že Česká republika je místo, kde chci žít, se nezměnilo, jen mám po návratu konečně asi navrácený smysl pro spravedlivé a objektivní hodnocení. Rakousko není špatné, to vůbec ne. Je jiné a já nejsem natolik jiná, aby se mi líbilo tolik, jako Česká republika. Jen mě teď z pohledu někoho, kdo by měl jet opět do zahraničí, děsí fakt, že v místě, kde žije, zahodí (ač chce či nechce) veškeré kontakty a na novém místě si buduje nové. Nezdá se to, ale je to docela vyčerpávající a náročné. O to víc si vážím kamarádů, kteří mi stále čas od času napsali i ve Vídni i třeba teď si vzpomenou, i když nejsme v každodenním kontaktu. Děkuji!

V zahraničí totiž zjistíte, čím je pro vás rodina, váš okruh známých, kamarádů a přátel a co pro vás vlastně znamenají i koníčky a práce, kterou mnohdy musíte opustit. Obdivuji všechny, kteří si zvolí tuto nesnadnou cestu. Já si ověřila, že pro mě to není.

Ale vážně to doporučuji! Každý, kdo na Erasmu byl a vy se ho zeptáte, co mu dal, vám řekne, že mu změnil život. 🙂 U mě je to také tak. Litovala bych, kdybych nejela. Teď spíš lituji, že jsem to nejala více odpočinkově. Ale vše je zkušenost, musí se pro to něco udělat, jinak to nejde. To už má maličkost také zjistila. Chcete vyjet a máte možnost? Jeďte!!! Stačí na půl roku. Rozšíří vám to obzory neotřelým způsobem a navíc, na světě bude ještě jedno město, které budete považovat za část svého domova.

Reklamy