Konečně konec?

Tak jsem tu s možná posledním příspěvkem. Pořád přemýšlím, co s blogem udělat. Jestli pokračovat dále i z Česka a nebo to nechat jen Vídni. Uvidím, stále se rozhoduji.

Jak tedy probíhaly poslední dny ve Vídni? Co jsem si z toho všeho nakonec odvezla, kromě namožených rukou od tahání kufru? A šla bych do toho znovu? Stojí to za to? A co na to ostatní?

Abych řekla pravdu, posledních čtrnáct dnů ve Vídni jsem spíše trpěla, než cokoliv jiného. Mohly za to samozřejmě hlavně zkoušky, které se s železnou pravidelností opakovaly od začátku června vždy ve středu a v pátek až do jeho konce. A protože v Rakousku nemají zkouškové, tak zároveň se zkouškami probíhala i normální výuka, takže jsem jezdila do školy a u toho jsem se vždy večer učila a pak také posledních čtrnáct dnů i zoufalstvím brečela a poslední týden se mi zničehonic spouštěla krev z nosu, asi třikrát nebo čtyřikrát. A tak jsem zjistila, že stresu zas až tak odolávat neumím. Obzvláště, když víte, že máte jeden jediný pokus na zkoušku a musíte jí udělat, ještě ideálně za tu nejlepší známku, protože to se vám pak promítá i do celkového hodnocení vašeho Erasmu i pak na průměr ve škole doma, pokud vám některé předměty uznají. Mně z 61,5 kreditu uznali z Rakouska 6. 😀 Směšné, že? A to jsem ještě byla přezkušovaná z těch dvou uznaných předmětů… blázinec prostě.

Každopádně, poslední týden byl obecně hodně vtipný (ve špatném slova smyslu). Měli jsme mít Biomarkers in Food Characterization. On ten název předmětu zní úžasně a hrozně lákavě (tedy, samozřejmě, pokud studujete to, co já… 😀 ). Ale byla to hrůza! Učil nás to Slovinec, který ovšem nedorazil na přednášku. Nakonec přednáška probíhala formou videokonference, kdy on nám pouštěl slidy (všechny stažené z wikipedie) a povídal k tomu monotónně svou špatnou angličtinou. Takto to probíhalo dva dny, na konci nám vždy zadal, že máme vypracovat to a to a pak nás tajně ohodnotil. Test jsme psali v pátek a testové otázky byly tak ze všeho a z ničeho. Takže jsem psala a psala, spousty blbostí a doufala, že to projde, protože pán moc anglicky neuměl. Navíc jsem se za celou dobu nedozvěděla, co to ten biomarker je. Což mi přijde docela stěžejní věc, pokud je to v názvu předmětu. Asi jste už pochopili, že jsem byla ráda, že odjíždím. Jediný, kdo rád nebyl, byla má spolubydlící, Kazaška.

Vše jsem si zabalila už v sobotu a těšila jsem se, až budu moct v pondělí nasednout na autobus a dojet do Prahy. Od pátku do neděle ve Vídni probíhal DonauFest, což je multižánrový festival se vším možným i nemožným, jsou tam i různé atrakce a tak podobně. Byla jsem poblíž (né přímo v davu lidí) se mrknout a hudba mě tedy nikterak neoslovila. Takže v neděli jsem to vypustila a šla se naposledy projít po Vídni a kochala jsem se. Večer jsme s Kazaškou ještě šly a procházely se po Mariahilferstraße, byla opravdu moc smutná, že odjíždím a už si plánovala, jak za mnou přijede. 😉 (A taky že přijela, ale to je téma na samostatný článek.)

V pondělí jsem čekala na to, až přijde Haustechnik a zkontroluje, jestli je vše v pořádku, nic jsem nerozbila a podobně. Ještě mu tam do toho kecala uklízečka, že bychom měly platit pokutu za rozbité skleničky a kdesi cosi… Ještě před příchodem Haustechnika jsem šla na Meldeamt se odhlásit, což se v Rakousku musí, když zase odjíždíte. 😉 Vše proběhlo hladce, zvládla jsem i základní komunikaci v němčině a brzy jsem opět byla na koleji. Když jsem přišla, seděl v kuchyni tatínek jedné z Američanek a balil jí kufr. Ona nad ním stála a nic nedělala, jen koukala, jak jí ho balí. Byla jsem tak vyvedená z míry, že jsem místo „Hello“ řekla „Hallo“ a zapadla do pokoje s očima navrch hlavy. Pak, jelikož jsem se Haustechnika stále nedočkala, jsem jela do školy, aby mi potvrdili, že opravdu odjíždím 30.6. a řekla Kazašce, aby Haustechnikovi dala klíče ona. Ve škole se mě paní ptala, jak se mi Erasmus líbil, Chvíli jsme na ní tak neurčitě zírala a před očima se mi míhaly ty zkoušky, které jsem dělala s vypětím z posledních sil a pak jsem po chvilce trapného ticha řekla, že to bylo fajn. Asi jsem moc přesvědčivě nezněla, ale co nadělám. Pak jsem se opět otočila na podpatku a jela zpět na kolej, abych si vzala svých pět švestek (to znamená supertěžký a přeplněný kufr, kabelku a tašku přes rameno! 😀 ), Kazašce jsem tam nechala některé ze svých jiných švestek s tím, že mi je přiveze,  a mohla jsem vyrazit na autobus. Přesně jak jsem si říkala, při opouštění Vídně jsem nebrečela, ani mi to nebylo líto, byla jsem ráda, že zase budu doma. Je těžké to někomu vysvětlovat, kdo nechce uvěřit, neuvěří, ale my se tady, ve té naší české kotlině máme vlastně skvěle. Vše nám tu funguje, v rámci možností si můžeme dělat, co uznáme za vhodné a hlavně, jsme mezi svými. Nemáme tu spousty přistěhovalců, kteří by nám tu nastolovali svá pravidla, nemáme tu draho a také tu nemáme nikoho, kdo by nám něco přikazoval dělat a spousty dalšího. Z mého pohledu se za hranicemi nemají lépe, mají sice vyšší platy, ale také větší náklady na život. Všechno tam funguje stejně jako u nás, možná i hůř. Teprve, když jsem na tak dlouho odjela, jsem zjistila, že jsem patriot. Jsem hrdá na to, že jsem Češka a svou zemi mám nesmírně ráda. Nechci odtud na delší dobu než je třeba tři týdny nebo měsíc. Už nikdy. Tím samozřejmě nechci říct, že by Erasmus nebyl skvělý. Byl. Byla to úžasná zkušenost, viděla jsem, jak se žije jinde, poznala spoustu nových lidí, viděla fungování jiné univerzity, jiného města a jiného státu. Podívala jsem se po Rakousku a i do Maďarska jsem se odvážila. Mám nové kamarády, kteří jsou různě po světě a jsem ráda, že jsem je poznala. Zlepšila jsem si němčinu, i když ne o tolik,o kolik jsem chtěla. Bez Erasmu by tohle určitě nešlo.

Jestli bych do toho šla znovu? Asi ano. Kdybych věděla, co mě čeká, možná bych některé věci udělala nebo zkusila zařídit jinak. Ale málokomu se poštěstí, aby si rok vyzkoušel žít někde jinde, se vším všudy. Můj Erasmus měl i spousty „ALE“ a i to je dobře. Naučit se, že vše není jen super a úžasné. Těch několik posledních dnů bylo plných stresu a strachu, jak to všechno dopadne. Nakonec to dopadlo dobře a já jsem opravdu ráda, že jsem jela. 🙂

Spousta lidí si myslí kdovíco, jaké to tam mohlo být, že jsem si celu dobu válela šunky a tak. Já pojala Erasmus trošku jinak než mnozí, co na něj jedou. Já se chtěla něco nového dozvědět, něco nového naučit. Proto jsem také měla tolik těch přednášek i předmětů, ale nelituji toho.

Na výsledky jsem čekala až do tohoto pondělka. V Rakousku prostě ví, jak člověka napínat jako kšandy. 😉 vše jsem udělala, i ty odporný biomarkery (a přitom by to byl tak úžasný předmět!!) a jsem ráda, že to mám za sebou. Mísí se ve mně takových pocitů, že nejsem schopná je vypsat a vyjádřit tady. A asi nikdy nebudu moct dát jednoznačnou odpověď. Ale ano, váháte? Jděte do toho!!

Šli byste? (Pokud jste se mnou na blogu urazili tu dlouhou cestu, šli byste do toho býti mnou?)

Reklamy

5 thoughts on “Konečně konec?

  1. pokračuj, byla by škoda končit :). Ale samozřejmě, je to tvoje rozhodnutí :). Zkoušky jsou děs, ale musela to být super zkušenost! Já byla ve Vídni jen na skok, ale je krásná :). Souhlasím, z „venku“ to člověk vidí jinak, hlavně lékařskou péči máme špičkovou, a vše podstatné taky funguje :D, všude jsou nějaký dobrý a špatný stránky.

  2. Ahoj, objevila jsem tvuj blog az ted:) Ja sama ziju ve Vidni 15 let, vystudovala jsem tu a uz tu zustala, a naprosto souhlasim, ze ve spouste veci zlaty Cechy:)Doufam, ze budes psat dal!Jane

    • Ahoj, obdivuju, hrozně moc! 🙂 Já jsem ráda, že jsem zpět v ČR. Prostě zahraničí pro mě není. 🙂 A psát dál se budu snažit. Když se mi stane něco super truper zajímavého, přistane to tu. 🙂
      Ty blog nemáš?

      • Nemam, sice nad nim uvazuju, ale nedokazu si predstavit, kde bych na to vzala cas. Navic nevim, jakou reci bych psala:)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s