Hochschwab

Konečně jsem sama sebe přemluvila k napsání dobrodrůža, které se odehrálo v neděli. Terka mě přemluvila (podle jejích slov musí pořád někoho přemlouvat… 😉 ), abych se neválela doma (což mi jde a u toho se i vymlouvám na učení, což mi jde ještě lépe). Bavily jsme se o tom už asi dva dny předem, kdy se mě zkoumavě přeptala, jestli zvládnu čtyři hodiny tam a čtyři zpět. Tak jsem jí na to řekla, že tak dlouho jsem snad nikdy nešla, ale že tedy jdu do toho. Říkala jsem si, že přeci nejsem taková lemra, abych to neušla.

A tak jsme se v neděli sešli v 7 ráno na Gersthofu, což je u školy, dostat se tam mi trvalo asi půl hoďky a to jsem si myslela, že mi ten bus ujel. Protože když jsem v 6:15 došla na zastávku, nikde nikdo a na tabuli taky nic. Neujel, a stejnak jsem tam byla první, což je u mě divný – myslím na místě srazu. 😉 Jeli jsme do hochschwabského pohoří tedy ve složení Terka, Markus (její přítel – Rakušan) a Patrice (ničí přítel – Francouz). A protože Patrice jel do Vídně na stáž autem, využili jsme toho. Do Hochschwabu jsme jeli asi dvě hodiny a půl. A já byla navigátor, což ještě, že to měl Patrice rozepsaný po ukazatelích, jelikož já bych mu stejnak moc neporadila.

Když jsme dorazili, vystoupili, tak jsem se rozhlédla, takříkajíc zrekognoskovala terén a usoudila jsem, že to nebude tak hrozný a že pohoda a hlavně to bude určitě kratší než čtyři hodiny. Patrice nám dal s Markusem i brýle, jestli je nechcem (jasně, že chcem!) a mohli jsme vyrazit.

První pohled po výlezu z auta.

První pohled po výlezu z auta.

Druhý pohled po výlezu z auta a zrekognoskování terénu.

Druhý pohled po výlezu z auta a zrekognoskování terénu.

Odtud jdeme a až úplně nahoru. (V mých myšlenkách - pohoda, pff...)

Odtud jdeme a až úplně nahoru. (V mých myšlenkách – pohoda, pff…)

Vyrazili jsme celkem rychlým tempem, kdy já šla vpředu s Patricem a dohadovali jsme se, co je nejlepší volnočasová aktivita. A za námi šli Terka s Markusem. Cesta vedla nejdřív pěkně po rovince a v mé hlavě se zrodila představa, jak to bude v pohodě, že celou dobu k hoře půjdem v podstatě po rovince a pak až přijde Hochschwab a to už bude jen třeba 5 km nahoru stoupák. Ha ha (klidně se mi smějte, že jsem tak naivní, jelikož vážně jsem), asi po půl hodince jsme přišli k prvnímu ukazateli, který tvrdil, že cesta bude trvat 4,5 hodiny. To mě lehce zarazilo, ale v mé hlavince stále přetrvávala ta krásná představa. 😉 Pořád čekáte, kdy se rozplyne. nebojte, už to tu bude.

Od ukazatele jsme začali stoupat – kdybych řekla, že mírně, tak bych lhala – do nebeských výšin. Chvíli jsem zachovávala tempo s Patricem, ale ten šel tak, že snad musel mít v zadku vrtulku. Já vždycky o kousek povylezla, sluníčko pražilo z pravé strany a bylo mi hrozný vedro a po cca dvou kilometrech mě začaly bolet i nožičky (a jsem bolestín, jo!) a pak musela odpočívat. Takhle to chvilku šlo pořád dokola a já si v duchu nalhávala, že to za chviličku skončí. Navíc, šli jsme vyschlou řekou, která teče jen na jaře a na vápencovém podloží a ty obroušený šutry po sobě hodně klouzaly. Došli jsme pak k chatě, kde seděli tůristi a pili pivo. A od té doby jsem měla chuť na pivo, i to jejich hnusný, rakouský. Po této planince jsem, opět naivně, očekávala, že se povrch trochu narovná a my k tomu Hochschwabu teda dojdem a pak polezem nahoru. Opět ha ha (a půlhodninový výsměch mé osobě).

A pak jsme (já s jazykem na vestě) o hoďku a půl později dorazili k prvnímu sněhu. Byla jsem nadšená! Tolik sněhu na jednom místě jsem totiž letošní zimu vážně neviděla. I když jsem do něj chtěla zabořit hlavu, odolala jsem a dala si jen krapet sněhu na hlavu.

Vápencové podloží a koryto vyschlé řeky. To už jsme vystoupali notný kus a já měla už jazyk ne na vestě, ale pod vestou.

Vápencové podloží a koryto vyschlé řeky. To už jsme vystoupali notný kus a já měla už jazyk ne na vestě, ale pod vestou.

Jako pohlednice, což jen znamenalo, že můj opalovák nebude zvládat.

Jako pohlednice, což jen znamenalo, že můj opalovák nebude zvládat.

Cestou necestou, ta rozmazaná tečka vzadu (teda vepředu) je Patrice

Cestou necestou, ta rozmazaná tečka vzadu (teda vepředu) je Patrice

První sníh! V tu chvíli jsem ho milovala...

První sníh! V tu chvíli jsem ho milovala…

A tak jsme pokračovali dále. A mě už vážně bolely nožičky. Když jsme došli za prudkého stoupání k prameni ledové vody, naplnila jsem si flašku až po okraj a skoro jí na místě vypila. Pak jsme si o kousek dál udělali pauzu a mně se už trochu dělalo mdlo z toho, že ještě dvě hodiny na vrchol. No, nebyl čas váhat, a tak jsme se vydali dále. Teď přichází část, kdy mě začal sníh rozčilovat. Protože jsme ťapali jen v něm a docela nás to zpomalovalo. Nohy se propadaly a já byla čím dál tím otrávenější. Hlavně sama ze sebe, že prostě nejdu tak, jak jsem si představovala. Že mám pocit, že budu mít infarkt s každým ušlým metrem a že mi brzo nohy upadnou.

Každopádně to zkrátím, s jazykem, který jsem za sebou už tahala jsem tam nakonec vyšla. Tedy, Terka se mě ptala (poněvadž já musela vypadat fakt hrozně), jestli nechci zůstat pod Hochschwabem, ale tak safra, když už jsem vylezla tak vysoko, tak i těch zbývajících cca 500 metrů dojdu. A jsem ráda, že jsem to zvládla. Má první dvoutisícovka. A rozhled byl famózní. 🙂

Všude sníh, za chvilku to začalo být krapet otravné O:)

Všude sníh, za chvilku to začalo být krapet otravné O:)

Ale láká to, že? Lehnout si...

Ale láká to, že? Lehnout si…

Posledních několik desítek (pro mě stovek) metrů na vrchol.

Posledních několik desítek (pro mě stovek) metrů na vrchol.

Výhled. 🙂

A ještě jednou panoramata!

A ještě jednou panoramata!

Naobědvali jsme se a byl čas vydat se zpět. Na to jsem se těšila, jelikož jsem si říkala, že mě nohy nebudou tolik bolet… 😉 Pravda, nebolely tolik, ale jakože nejpříjemnější to taky nebylo. Hlavně v těch spodnějších částech, kdy už byl zase ten vápenec. Z Hochschwabu jsme ovšem jeli, ne šli. Ano, čtete správně. 😉 Klouzali jsme se po zadku skoro ve všech sněhových částech… rychlejší cesta dolů. Sice mi zadek pak půlku cesty mrzl, ale bavilo mě to. Než mi teda ten sníh nenapadal i do bot a já nečvachtala jako kachna.

Poslední fotka, než mi začaly upadávat i ruce, jakože jsem tam fakt byla...

Poslední fotka, než mi začaly upadávat i ruce, jakože jsem tam fakt byla…

Poslední dvě hoďky dolů jsem šla snad jen ze setrvačnosti. Skoro až úplně dole jsme narazili na pána, který se vydal do Alp a nějak neodhadl své síly a skončil trochu někde jinde, než měl auto. Tak ho Patrice hodil k jeho autu a zlepšil si karmu. 😉 Ještě předtím nám tedy rozdal jogurtovou bublaninu, mňamkááá!

Jak jsme ťapali tam…

Hochschwab, 8621 Sankt Ilgen, Rakousko

 

Patrice mě vysadil mezi Pilgramgasse a Margaretngürtlem, tedy na zeleném metru. Když jsem vylezla z auta a udělala pár kroků, cítila jsem se jako zbitej pes. Bolela mě kolena, svítila jsem do prostoru svými nově získanými spáleninami a ještě jsem se vlekla jako bezdomovec po šesti pivech. Pak přišlo moje rozhodnutí, že blíž bude určitě Margaretengürtel. Nakonec byl dvakrát tak daleko. Doškobrtala jsem se tam, posadila na nejbližší lavičku a doufala, že dojdu na kolej. Když přijelo metro, viděla jsem si své vlasy, které vodou ze sněhu (a z vápence) neuvěřitelně ztvrdly a můj účes připomínal Einsteina zasaženého elektrickým proudem. Čehož si všimli i dva Slováci, kteří zrovinka jeli tím samým metrem. Jeden si druhému stěžoval, jak těžký má život, a ten druhý do něj drcnul a ukázal na mě. Pak prohlásil, že takhle vypadá těžkej život. Smutné, že? 😀

Na kolej jsem došla, dokonce jsem jela i výtahem a pak se po sprše jen svalila na postel a usnula. na ramenou se mi udělaly fešné puchýře. 😉 Sečteno a podrtženo, vysokohorský turista ze mě asi nebude. 😉

Advertisements

2 thoughts on “Hochschwab

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s