Welcome evening jen pro nové

V pátek jsem se vypravila s Ivčou na Heurigen. Což je taková klasická hospůdka, rakouská, kde čepují hodně vína a skoro žádné pivo. Vtipné bylo, že pozvání bylo adresováno jen novým erasmákům. My, staříci, jsme měly smůlu. Ale vetřely jsme se. Večer probíhal úplně stejně jako ten minulý (můj první). Kupodivu jsme se i dostaly k nějakému tomu jídlu. A dokonce jsme měly i štrůdl. Ovšem, organizátorka všech akcí pro erasmáky na nás koukala jako na póvl (Rakušanka no 😉 ) a nedostaly jsme žádný voucher na pití jako minule. A to tam ještě místa byly. Docela by mě zajímalo, kolik večeře stála, jelikož se tak na půlku lidí vůbec nedostalo. A jiná půlka pak musela mít špenátovej štrůdl.

Obrázek

Takže jsme poseděly asi do desíti v hospůdce a pak jsme šly. V metru jsem si zase připomněla, že U6 jezdí vážně jen divnolidi.

V sobotu bylo opravdu krásně, hodně foukalo, ale i tak to jen zvalo do Schönbrunnu. Tak jsem se tam vypravila, na hodinku. Kazaška šla ten večer na párty, v podpatcích vyšších než ona, vypadala ale opravdu hezky. Poznala tam jednoho Turka (Buráka), díky čemuž jsem se dozvěděla, že umí mluvit i turecky. (Což není fér, protože umí dobře už 5 řečí…) A taky pak nějaké další chlapce, každopádně Burákovi napsala svůj FB na ruku tužkou na oči, a pak ho nechala vycukat, když si jí hned další den přidal. Přidala si ho sama až včera. A pak se divila, že nesedí u počítače a nečeká na ní. 😀 Přišla v 6 ráno a jak to tak bývá, když tady člověk přijde z rakouské hospody/klubu, smrděla jako popelník.

V neděli bylo ještě krásněji než v sobotu, dodělávala jsem věci do školy, a už mi z toho dočista hrabalo. Tak jsem se šla ven projít, ale upřímně, zase hodně foukalo, takže teplo bylo jen za oknem na koleji. Kazaška celou neděli a celé pondělí proskypovala, takže se dalo vážně skvěle soustředit na všechno, co děláte…

V pondělí mě čekala první jen německá přednáška, o věcech, kterým nerozumím, a to o půdě a jaká je její propustnost a tak podobně. Když pán začal mluvit o organizačních záležitostech, ještě to šlo, ale pak spustil přednášku a já zírala jak vyvoraná myš. No, přeložím si všechno, naučím se to, a tu zkoušku prostě udělám. Od čeho tu jsem, ne?! Ze školy jsme šly s Ivčou pěšky k metru. Pondělí bylo nádherně, kolem 13 °C. Cestou jsem u jedné vily potkala vola. 😀

Obrázek

 

A na zahradě měli i krávu…

Obrázek

Včera jsem byla na rozlučkové „párty“ Brazilce (Rafael), kterého jsem snad předtím viděla jedenkrát v životě? Dotáhla mě tam Ivča (i spolu s její kamarádkou Evčou). Bylo to takové příjemné posezení, promíchali jsme při povídání snad všechny jazyky světa. No a kdo tam tak byl? Jedna Rakušanka, jedna Srbka, my dvě Češky, Slovenka a pak dva Brazilci, jeden Kolumbijec, jeden Španěl a jeden Řek. Opustila jsem je po návštěvě prvního baru (taky jsem včera smrděla jako popelník), kdy oni pak šli ještě dál, kamsi tančit. Já bych se přeci jen měla učit na pondělní zkoušku z mikrobiologie, že… 😉 Ale šla jsem kolem pěkně nasvíceného Stephansdomu. 

Obrázek

No, a noc nebyla nic moc. Asi ve tři mě probudily Američanky, které přišly z maškarní. (Usuzuju tak z toho, že jsem dnes ráno v koupelně potkala krávu – tak pokud se mi to nezdálo… 😉 ). Kdyby jen chvilku ječely a pak šly spát, tak dobré. ale asi jim to nestačilo, takže si vzaly vodku a rum, co tu mají a začaly ještě pít. A taky se vším třískat a řvát. Pak se mi podařilo usnout, a pak mě probudily okolo čtvrté až páté, kdy se rozhodly, že přitáhnou gauč z chodby a ustelou na něm své kamarádce s kamarádem. (To zase usuzuju z toho, že jsem je tam ráno viděla, jak tam leží vedle sebe. Odhozená podprsenka a kalhotky o metr vedle mohou znamenat spoustu věcí, nechť si každý domyslí sám…). Pak mě ještě vzbudilo, jak nám někdo otevřel dveře do pokoje, ale hned je zase zavřel. Dneska ráno přišla uklízečka, vyhnala ty dva na gauči, a volala na centrálu kolejí, že je tu bordel. Takže mi před hodinou přišel mail, že jestli si ještě jednou nastěhujeme gauč do bytu, dají nám nehoráznou pokutu. Všem. Superskvělé, že?

 

A přišlo jaro

Je to tak. Musím si postěžovat. Je tu jaro! Nevím, jestli nebudu mít vážnou psychickou újmu (kterou možná už mám neznámo z čeho 😉 ), jelikož jsem letos viděla asi jen tři centimetry sněhu. Zima nikde. Ale zase jsem dneska málem nedošla z metra na kolej (cca 600 metrů), jaké mi bylo vedro! A to jsem prosím měla jen kabát (rozepnutý) a tričko. Nic mezi tím. 😉 Nevím, na co si ta Vídeň hraje. Včera bylo ošklivo, pršelo a hodně foukalo. Pocitová teplota kolem 2°C. Dneska píší na webu, že je 12 °C, ale pocitová teplota je asi o pět stupňů vyšší. Ach jo.

Ale dobrá, vrátím se k událostem včerejšího (a dnešního) dne. Samozřejmě, že jsem včera byla ve škole, na přednášce. Pán, co nás učí (jak už jsem psala), je veselý a vtipný a jeho angličtina jakbysmet. Ale ani to neudrží mou pozornost! Tak jsem se nudila, psala si na WhatsAppu O:) a tak dále, prostě všechny věci jiné, než abych poslouchala. (Jsem děsná).

Po příchodu na kolej mě překvapil bordel. Američanky kupodivu! neuklidily. Takže jsem se málem přizabila o roztažené židle a plechovky, které byly naházené všude! Jakože, vážně všude!! Ale jediné, co jsem udělala, bylo, že jsem umyla nádobí, za všechny. Jelikož na to se dívat fakt nedá. Ovšem, plechovky zmizely ze včerejška na dnešek. 😉 Tak aspoň něco.

Večer mě Ivča vytáhla na kindaparty, říkala, že to bude malé, jen pár lidí, převážně z jejích intenzivních kurzů němčiny. No, celá akce byla zvláštní. Jela jsem za Ivčou, která tvrdila, že to má být od ní 10 minut. Jak jsem pak zjistila, tak jsem to asi špatně pochopila, jelikož až ze Schwedenplatzu to mělo být 10 minut. Takže jsem si zajela, zdržela se asi 5 minut u ní na koleji a jely jsme na sraz, co měli na Schwedenplatzu. Zajímavé je uvažování těch lidí. Jeden by čekal, že když si dají sraz na přestupní stanici metra, tak počkají na sebe uprostřed na přestupu (kdy tady to není tunel, ale jasně viditelná plocha, kde se střetávají obě linky). Né tak docela. Co jsem tak pochopila, každý čekal někde jinde. A někdo už čekání nevydržel a šel i bez toho, aniž by počkal. Nakonec, po oblezení všech východů metra jsme objevily Maďarku, a s tou jsme ještě obešly několikrát celé metro, protože Ivča není schopná se po telefonu s lidma domluvit, že zůstanou někde stát a my je najdem, nebo my zůstaneme někde stát a oni nás najdou (promiň Ivčo, ale je to tak O:) ). Nakonec jsme se ve skupince pěti lidí vypravili do neznámého baru. Dorazili jsme, já nikoho neznala, což ani tolik nevadilo. Na velkých televizích tam dávali fotbal (nepochopím! když je olympiáda) a sedělo se na křesílkách. První, co jsem jim řekla, bylo, že nemluvím německy. Už se ani nesnažím. A kupodivu, je mi líp. 😀 Po chvilce jsme si s Ivčou a ostatníma došli pro pivo. Měli míchané! se ciderem za skoro 3 €. Objednali jsme si snakebite, a jako vážně, něco tak hnusnýho jsem dlouho neměla. Nedivím se názvu, vystihl to naprosto přesně. Navíc, v tom „pivu“ stála i brčka! 😀

Obrázek

 

Včera jsem přemýšlela. že se v tom baru asi nikdy nikdo nevytíral. A lidí tam bylo mraky! A jak jich tam bylo hodně, tak jsem slyšela jen asi každé třetí slovo. Když jsem tam lidem okolo řekla, že u nás pivo stojí 1 €, tak i přestali říkat, že je cheap. 😉 Odcházela jsem ale brzy, vzhledem k tomu, že mě čekala exkurze do bäckerei & konditiorei.

Dnes ráno jsem tam měla být už v osm. Takže, jelikož mi cesta trvala cca 40 minut, dle rakouského vyhledávače. Vyrazila jsem raději dříve, abych to našla. 😉 No, cestou jsem se ztratila jen jednou. A také, když jsem jela metrem, překvapily mě dost vysoké a pro mě tedy i odporné baráky O:). Vypátrala jsem jejich název – Wohnpark Alt-Erlaa. Ale jak jsem se dnes přesvědčila, když Rakušáci řeknou v osm, tak to znamená o dvacet minut déle! Já tam byla první! Já!?! Všichni dorazili s dvacetiminutovým zpožděním a inženýr, co nás to učí, až o pět minut později. Samozřejmě, že exkurze byla v němčině. Takže, půlku jsem nerozuměla a z druhé půlky jsem půlku neslyšela. 😀 Podrženo, sečteno, ještě, že mám oči. 😉 Ale zaujalo mě tam a překvapilo tolik věcí! Třeba to, kolik toho opravdu dělají ručně! A že vážně hrozně moc! Nebo, že mají dva umělý dravý ptáky nad nákladovým prostorem, aby jim tam nelítali holubi a jiní nechtění okřídlenci. No, jsem z toho taková nadšená. A samozřejmě, zčásti i proto, že nám tam opravdu dali najíst. Na konci prohlídky pro nás byl připraven raut, tak jsem si dala Kürbissemmel se sýrem a šunkou. Pak jsem si ještě došla pro sandwich, který byl opravdu výborný a zakončila to dvěma pralinkama a půllitrem vody. Ach. Ale ještě nebyl všem dnům konec, pekárna, tedy její zastoupení nám dalo dáreček, za to že jsme tam byli.

Obrázek

A já jsem se tedy koukla až doma, co v tašce bylo. Ale, byla těžká, tak jsem si říkala, že to bude žůžo a ono vážně je!

Obrázek

Obrázek

Dneska mi spolubydlící také uvařila! Jakože, docela dobré, ale myslím, že bych to udělala líp O:). Má zítra zkoušku, tak je nervózní jak sáňky v létě, tak jí nesmím moc dráždit. Ale dost mi mé věci z pekárny závidí. Prostě – dobrý obor, no… 😉

Po prázdninách zase zde

Už asi bylo na čase něco napsat, ne? 😉 Řeknu vám, pobyty v Praze jsou pobyt od pobytu lepší… 😉 Hrozně moc jsem si Prahu (a nejen tu – Olomouc byla taky fajn 😉 ) užila. Je to možná tím, že když jsem v Praze jen na skok, tak mě chtějí všichni vidět a vůbec. Takže ať už to byl koktejlíček, dortíček nebo Olympijský park na Letné, byla to paráda a děkuji všem, kteří se podíleli na tom, aby udělali můj svět ještě hezčí. Dost ale rozplývání se… podobné věci všechny lidi, kromě mě, dost nudí. 

Takže, trochu k cestě. Přijela jsem v neděli, ovšem ze soboty na neděli jsem spala jen 2,5 hodiny. Myslela jsem si, že v autobuse usnu (i když mi to normálně vážně nejde) a bude. Cestu do Brna jsem měla i sedačku vedle mě pro sebe, i tak jsem snad ale usnula snad jen dvakrát za celou cestu a to jen na deset minut. 😀 A ještě jsem vychytala momenty, kdy se rozdávají noviny a čokoláda! V Brně se udělaly škatulatabatulata a pán, který měl původně skončit v přední části busu byl poslán ke mně. Neviděla bych v tom problém, pokud by nebyl tak akorát velký na dvojsedadlo. No, nejdřív mě zasedl a pak jsem celou cestu byla namáčklá na okýnku. Oukej, tak třeba za to nemůže… ovšem, asi se můj přiškrcený výraz zdál natolik  sympatický, že se se mnou začal pak bavit… a na rozloučenou podotknul „Tak se snad ještě uvidíme!“. V duchu jsem si říkala, že to asi těžko, ale raději jsem se usmála a s kufrem vyrazila na metro. Bylo prázdné, což byla paráda. A protože mám nový, tak kolečka ještě slouží, což jsem si taky užívala.

Na kolej jsem dorazila i tak s jednou rukou vytahanější než s druhou. Odemkla jsem, a okamžitě jsem slyšela rozvláčnou americkou angličtinu. Za chvilku vylezla z prvního pokoje Američanka – Melanie. Zrovna skypovala na tabletu s kýmsi, ale na chvilku se mu omluvila, a představila se mi. Na to já jsem, dle mého, neadekvátně odpověděla, jelikož se mě pak ještě ptala, jak moc se mi v Praze líbilo a jestli jsem se zpět do Vídně těšila, a já na to začala skákat a ukazovat, jak moc se mi líbí, že si mě lidé užívají v Praze a jak to bylo skvělé. Když jsem postřehla její divný pohled (já bych se asi taky dívala divně, přiznávám), tak jsem se uklidnila a sdělila jen, „But yeah, I am glad that I am here.“ a chtěla jsem zalézt zpět do pokoje, kde moje spolubydlící nebyla, jelikož jela do Bratislavy. Ovšem vylezla i druhá Američanka – Abbie. Tak to už jsem se chovala normálně (v rámci možností 😀 ) a zaplula po představení se rychle do pokoje a pak do sprchy. Třetí Američanku jsem potkala další den – Kelly. A dneska jsem jí půjčovala kartu na praní. Můžu říct, že jsou o něco lepší, než ty minulé. Ale – jsou to Američanky, no… 😉

Což se dnes potvrdilo. Pravda, zeptaly se mě, jestli může přijít pár lidí na párty, tak proč ne, že. Obzvláště, když slíbily, že nebude déle než do do desíti a dokonce vážně teď odešly už ve třičtvrtě! Ovšem, hráli beer pingpong, tedy těch asi 12, co dorazilo na párty…

Obrázek

 

Svou další vodku ale nenačaly! Překvapují mě. Abych to neznalcům přiblížila…

Obrázek

Když nad tím teď tak uvažuju, nechápu, proč se to nehraje i na Eurocampu (neboli anglickém táboře, kam jezdím už spoustu let a Amíků je tam vždy víc než dost…).

Zítra mám zase Cereal Technology (jako ostatně od pondělka celý týden). A ten pán je docela vtipnej. Má hrozně pomalou angličtinu. První hodinu měl problém se slovy wheat a weed, a jakmile v přednáškové místnosti řekl to druhé slovo, pozornost se rapidně zlepšila. Až na to, že mluvil o tom prvním. 😀 Máme i exkurze, měly jsme si z naplánovaných tří vybrat jednu, tak jsem si mezi mlýnem, pivovarem a pekárnou vybrala tu pekárnu. Třeba mi tam dají najíst. 😀 Ovšem, s tím systémem, co tu je, dělám poslední zkoušku, právě z tohoto, až 24.3.! Už se těším, až budu obíhat všechny vyučující tady a domlouvat si termíny osobně…

Taky se začalo podepisovat jídlo v ledničce, tomu říkám přístup! 😀