Laborky, kde se jen čeká a čeká a čeká a…víte co, ne?

Pondělek se nesl ve znamení lehčího stresu, jelikož jsem si na úvodní informační schůzi nezapsala, kdy a kam mám dorazit na první laboratorní den autenticity potravin. Takže jsem nejprve přemýšlela, jestli nemám jít do školy už na osmou pro jistotu. Nakonec jsem se spolehla na podivnou poznámku u názvu předmětu, která připomínala devítku.

Nakonec daná poznámka nelhala, ale celé laboratoře jsou jen o čekání. Navíc, máme práci pro jednoho a dělíme jí mezi šest lidí. Inu, v pondělí jsme odcházeli okolo druhé. Aby to ale mělo trochu šťávu, já ze školy odjela, dojela jsem až téměř ke koleji, vlezla do Sparu  a co jsem nezjistila? Že nemám BOKUkartu (kartu studenta), bez které mi neplatí tramvajenka. A proč? Měli jsme ráno podepsat bezpečnost a já si nepamatuji matrikelnummer, které je na kartičce napsané a rozeznávají se podle toho studenti. Tak jsem si kartičku vyndala a dala do kapsy pláště, který jsem nechala ve škole. Tak jsem zase jela zpět a modlila se, aby mě nepotkal revizor.

Odpoledne, od půl čtvrté, jsme měli od zahraničního oddělení uspořádaný vánoční večírek. Program ale nebyl nic moc. Pravda, když jsme přišli, tak měli pěkně uspořádané stoly i s cukrovím (které jsme jako správní Češi museli hnedle ochutnat). Po mailu nás vyzvali, abychom jim poslali, jak se u nás slaví Vánoce. Tak jsem poslala fotku kapra se salátem, to je jasné. 😉 No, ale fotek se moc nesešlo, dohromady asi 20. Takže povídání o nich bylo krátké. A pak pro nás připravili bufet. A to bylo vše. Takže jsme se pořádně nacpali a šli domů.

Dnes (úterý) jsem musela být ve škole v 8. Dokonce jsem ani nevzbudila spolubydlící. Začali jsme s laboratorními prácemi, opět. Konkrétně PCR, SDS-PAGE, IEF, EF a ještě něco možná, ale předpokládám, že to nikomu nic moc neřekne. Na čas mezi jedenáctou a dvanáctou bylo naplánováno požární cvičení. Všichni byli připraveni, takže jejich počítání času, za jaký se vyprázdní budova bylo v podstatě zbytečné. Stáli jsme pak asi třičtvrtě hodiny venku a pak nás opět pustili dovnitř. Tam nám doktorandka sdělila, že máme dvě hodiny pauzu, protože se stejně musí čekat. Takže jsme šli na oběd a do knihovny, takovu bych chtěla i u nás ve škole. No a pak opět laboratoř a dodělat metody do té podoby, abychom se jim mohli věnovat v dalším dnu.

Takže zítra zas, ale naposled autenticita. Pak už mě v lednu jen čeká mikračka. 🙂