Vánoce za dveřmi a lidi všude

Tak tedy začnu středou, ale vězte, že středa byla dnem, kdy jsem si téměř mlátila hlavou o zeď. Vzhledem k laborkám, kde se opět nic nedělo, jsem měla zabitý skoro celý den. Fascinoval mě hlavně konec laboratoří, kdy nás na dvě hodiny doktoranda, která nás měla na starosti, vyhnala ven, že se to musí odbarvit, pak jsme přišli, nandali si plášť, ona vzala do ruky jiný činidlo, prohlásila, že je supertruper jedovatý a tak to raději udělá ona, minutu jsme na ní koukali a pak nás zas vyhnala na dvě hodiny ven, ať přijdem pak. Znovu jsme si tedy po dvou hodinách nicnedělání vzali plášť a šli jsme do UV komory, kde nám promítla, jak nám to dopadlo a řekla, že nám to pošle mejlem. Naprosto zbytečné čekání skoro celý den.

Ve čtvrtek jsem se rozhodla, že už je asi vážně čas jít vybrat nějaké ty vánoční dárky a pomoct tak Ježíškovi, ať na to není sám. Předtím jsme ovšem s Ivušou vyrazily si zařídit rakouský účet i kartu. Poté jsme jely do obchodního centra, kde tedy překvapivě bylo méně lidí, než jsem očekávala. A také to byl první opravdu velký obchoďák ve Vídni!

Nakoupili jsme a já jela na TANDEM do školy za Julií, který byl extrémně krátký, ale pořád si říkám, že je to aspoň krapítek užitečné.

V pátek mě Ivuša přemluvila, ať s ní jdu na exkurzi Vídní. Očekávala jsem trochu jinou exkurzi, místo prohlídek památek jsme byli na třech přednáškách, pravda, jedna byla uvnitř Rathausu, každopádně, koncept mě zklamal. Byli jsme v židovském muzeu (všechny vstupy platila škola), ale prolítli jsme ho tak rychle, že jsem z toho nic neměla. Konec byl ale pěkný, paní průvodkyně nás protáhla Museums Quartier. A pak nás učitel pozval na kafe, které taky platila škola. Dala jsem si čokoládové soufflé – bylo dobré, ale měla jsem si dát něco většího. 😉 A také horkou čokoládu, která byla spíše kakao. Kdybych to platila sama, stálo by to cca 12 €. Ivuša si dala místo sladkého zákusku sandwich, který byl obří a velmi dobrý, a jí by to vyšlo na cca 16 €. Takže jsme možná zruinovali školu, bylo nás tam 12. 😉

V pátek také přišla Sandra, večer, daly jsme si víečko, předala jsem jí české pivo, kdy prohlásila, že oni mají ve Švédsku taky Staropramen, ale je pěkně hnusnej, to my ho prý máme o dost lepší. Pak jsme se Sandrou šly do několika klubů, ale všude bylo mrtvo, my byly mrtvé a tak jsme se otočily na patě šly domů. Spát jsem šla asi v půl čtvrté a to mě ještě vzbludily Američanky chviličku potom, jelikož si do kuchyňky přivedli chlapce, který byl totálně na káry, takže ani stát sám nedovedl. Tak ho pak jen vystrčily za dveře, chichotaly se u toho a řekly mu, ať jde domů. Tak třeba se domů nakonec dostal ;).

V sobotu jsem opět šla zkusit nákupní centrum, celé dopoledne jsem vařila a prala. Pak mi přijela návštěva. Pozvali mě na punč. Mrkla jsem se s nimi k Belvederu a na Karlsplatz a šla domů. Když jsme na ně čekala na Rathausu, vyděsily mě davy lidí! Na tom nástupošti se nedalo ani hnout! Děs!

Laborky, kde se jen čeká a čeká a čeká a…víte co, ne?

Pondělek se nesl ve znamení lehčího stresu, jelikož jsem si na úvodní informační schůzi nezapsala, kdy a kam mám dorazit na první laboratorní den autenticity potravin. Takže jsem nejprve přemýšlela, jestli nemám jít do školy už na osmou pro jistotu. Nakonec jsem se spolehla na podivnou poznámku u názvu předmětu, která připomínala devítku.

Nakonec daná poznámka nelhala, ale celé laboratoře jsou jen o čekání. Navíc, máme práci pro jednoho a dělíme jí mezi šest lidí. Inu, v pondělí jsme odcházeli okolo druhé. Aby to ale mělo trochu šťávu, já ze školy odjela, dojela jsem až téměř ke koleji, vlezla do Sparu  a co jsem nezjistila? Že nemám BOKUkartu (kartu studenta), bez které mi neplatí tramvajenka. A proč? Měli jsme ráno podepsat bezpečnost a já si nepamatuji matrikelnummer, které je na kartičce napsané a rozeznávají se podle toho studenti. Tak jsem si kartičku vyndala a dala do kapsy pláště, který jsem nechala ve škole. Tak jsem zase jela zpět a modlila se, aby mě nepotkal revizor.

Odpoledne, od půl čtvrté, jsme měli od zahraničního oddělení uspořádaný vánoční večírek. Program ale nebyl nic moc. Pravda, když jsme přišli, tak měli pěkně uspořádané stoly i s cukrovím (které jsme jako správní Češi museli hnedle ochutnat). Po mailu nás vyzvali, abychom jim poslali, jak se u nás slaví Vánoce. Tak jsem poslala fotku kapra se salátem, to je jasné. 😉 No, ale fotek se moc nesešlo, dohromady asi 20. Takže povídání o nich bylo krátké. A pak pro nás připravili bufet. A to bylo vše. Takže jsme se pořádně nacpali a šli domů.

Dnes (úterý) jsem musela být ve škole v 8. Dokonce jsem ani nevzbudila spolubydlící. Začali jsme s laboratorními prácemi, opět. Konkrétně PCR, SDS-PAGE, IEF, EF a ještě něco možná, ale předpokládám, že to nikomu nic moc neřekne. Na čas mezi jedenáctou a dvanáctou bylo naplánováno požární cvičení. Všichni byli připraveni, takže jejich počítání času, za jaký se vyprázdní budova bylo v podstatě zbytečné. Stáli jsme pak asi třičtvrtě hodiny venku a pak nás opět pustili dovnitř. Tam nám doktorandka sdělila, že máme dvě hodiny pauzu, protože se stejně musí čekat. Takže jsme šli na oběd a do knihovny, takovu bych chtěla i u nás ve škole. No a pak opět laboratoř a dodělat metody do té podoby, abychom se jim mohli věnovat v dalším dnu.

Takže zítra zas, ale naposled autenticita. Pak už mě v lednu jen čeká mikračka. 🙂

Hřbitůvek

Vymyslela jsem novou rubriku. Ale asi s ní začnu až po novém roce, jelikož mi blbne kabel k telefonu. A bůhví, jestli ho po novém roce ještě budu mít, že… a jaká bude? 🙂 Inu, každodenně jednu fotku. To jde ne?

A teď k několika uplynulým dnům. Čtvrtek jsem zdárně doprezentovala poslední z prezentací. Ještě jednu a už bych asi skákala z okna. Byla jsem také v Zielpunktu, znovu, a konečně jsem se dostala k nějaké té slevě, takže jsem si mohla pořídit chleba (půlku) jen za euro.

V pátek jsem měla naplánováno, že se půjdu podívat, jak to vypadá, když se Rakušani učí česky. Jak jsem předpokládala, učí se hlavně ti, kteří mají české předky. Přišlo mi to hrozně roztomilé a uvědomila jsem si také, jak moc je čeština jako řeč těžká, navíc, máme miliony výjimek.

Paní, která češtinu učí, je Češka, která žije trvale již asi 20 let ve Vídni. Má tu manžela a děti. Musím říci, že na ně ale moc hodná nebyla. Mluvila na ně pomalu, a pak, když je chtěla pochválit, tak to řekla hrozně rychle… Takže z toho asi moc neměli. Pak jsme s Ivčou šly tak obhlídnout, kde co mají za věci, které by byly vhodnými vánočními dary. Byly jsme v knihkupectví, jelikož Ivča prostě nutně potřebovala nový diář. Tam jsem potkala Nicolause, který se německy ptal, jestli jsem byla hodná. Horlivě jsem kývala a dostala jsem sušenku. S Ivuší jsme pak uvařily oběd (brambory s česnekovou marinádou a sýrem), kdy v kuchyňce u ní na koleji byla její spolubydlící Italka a její dva kamarádi. Řvali na sebe tak, že to vydalo na celou hospodu a třeštila z toho nehorázně hlava. takže jakmile se brambory v troubě dodělaly, my jsme se klidily do pokoje. Předpřipravily jsme si něco na německý projekta pak měla jít Ivuša prát. Přišly jsme dolů, kde mají pračky a tam zjistila, že je na plánku škrtnutá a místo ní si vesele pere někdo jiný… což mě teda rozčílilo, tak jsem tam za Ivču na papírek napsala: “ Are you kidding me? You will do this once more and I will go to your room and punch you in the face!“. Prý už je tam i odpověď, tak jsem na nějakého hrdinu zvědavá.

S Ivčou jsem pak koukala na dokument o Erasmu, kterej mimochodem neodpovídá tak úplně pravdě, mi přijde… asi záleží na zemi, no. Tady je to video.

A pak už jsem se jen rozjela na kolej, kdy samozřejmě spolubydlící musela brzy spát, aby mohla brzy vstávat, což se opět nedělo.

Sobota byla ve znamení příprav na pondělní školu a také ve znamení úklidu. Takže se v podstatě nic nedělo. Jen mě samozřejmě rozčílila spolubydlící, která asi došla k názoru, že když s ní nemluvím, tak asi můžu být její služka. No, vyvedla jsem jí z omylu. Vážně si říkám, že jí rodiče poslali z Kazachstánu pryč, protože byla hrozně otravná.

Neděle, tedy dnešek, jsem byla na vídeňském hřbitově. Je velký, má nový kostel (který se mi snad ze všech vídeňksých kostelů, ve kterých jsem byla, líbí snad nejméně) a spousta hrobů známých osobností. Trochu jsem se styděla, že jsem občas netušila, čím je osobnost známá. Obzvláště rakousko-uherští politici, to naprosto nevím, která bije.

Zpět jsme jely asi po dvou hodinách. Vlak nám ujel, další jel až za půl hodiny, tak jsme ještě šly mrknout na koně v ohradě, kteří asi vozí turisty ve fiakrech po Vídni. Dneska hodně foukalo a tím pádem byla i celkem zima, nebo minimálně nižší pocitová teplota, než ty 3°C. A k obědu i večeři jsem dneska měla čočku, no není to supr? 😉

Prezentace – prezentování – áááá

Hmm, dneska byl třetí den prezentování našich prezentací, a už začínám powerpoint extrémně nenávidět, vážně…

Úterek byl celkem dobrý, brali jsme analytické metody, tam se orientuji, takže jsem věděla, o čem se bavíme, občas jsem si mohla i přisadit a tak dále. Takže mě to celkem i bavilo a tak dále. Pak jsem jen přemýšlela, jestli mám počkat na Ivču, ale pak jsme se dohodly, že to nemá cenu a já šla jen nakoupit. V Zielpunktu nic moc neměli, ale i tak jsem nakoupila mléko, sušenky a tak dále.

Pak jsem si chvilku volala (chvilku asi hodinu a půl) přes Skype, a spolubydlící mě okřikovala, ať jsem tišší a podobně… takže mě rozčílila a už se na ní jen mračím. Pak mi volání úplně zatrhla, že jde spát, že vstává brzy… a co se nestalo, ráno jsem spěchala do školy a slečna si v devět, když jsem odcházela, ještě vyspávala…

Dnešní prezentování bylo hrozně únavné… měli jsme jinou paní a ta tedy jen říkala monotóně se silným německým přízvukem, co se hodí pro praxi… ale zítra je poslední den prezentací! Jůhůůůů!

Pak jsem šla na film „More than honey“ o problematice včeliček, jak umírají a tak vůbec. Německy s občasnými záblesky angličtiny. Bylo to zajímavé a depresivní, pak byla diskuze, já rozuměla většině slov, ale za sebou mi moc nedávaly smysl. A domů jsem se dostala okolo desáté.

A protože už na záchodě zase nemáme cedulku „Používej štětku na záchod“, někdo tam po sobě zas nechal bordel… Uch.

In a hurry

Tak, co se stalo v pátek odpoledne až večer? Šly jsme s Ivčou k holkám na párty. bylo to příjemné, pěkně jsme si popovídali. Bylo to fajn, byli tam Italové, přišel Belgičan, pak i nějací ti Holanďani… 😉 Udělali jsme si Glühwein a když jsme chtěli odejít, bylo dole zamčeno. Tak jsem poprosily Janču, aby doběhla pro klíč, jenže pak nastala komplikace, že klíče byly v pokoji, kde byla její spolubydlící zamčená s Italem… 😀 No, nakonec jsme se z tama dostaly, ale dalo to fušku.

V sobotu mě přepadla rýma (jo, už zas!) a tak jsem se snažila se učit, ale nic moc. Ven jsem raději ani nešla, ještě by se mě lidi lekli… i když nad tím teď přemejšlím, možná by to něbylo od věci. 😉

Měla jsem se v sobotu sejít se Sandrou, ale nakonec jsem to díky tomu, že jsem pčíkala v minutových intervalech raději vzdala. V neděli jsem se připravovala na dnešek, měla jsem mít prezentaci o pufrech, jejich kapacitě, tak jsem se snažila o tom vědět co nejvíc.

Stejně, dnešek tedy nebyl nic moc, odprezentovala jsem to, dostalo se mi klepotu o lavice, ale nikdo nebyl moc nadšen mou prezetací… A zítra další…

Pravda, skončili jsme o půl hodiny dříve, takže jsem doběhla na končící management a tam jsem se jen podepsala, ale jinak si z něj nic neodnesla… A dalších 14. dnů vypadá tak nějak podobně nařachaně. Ach jo.