Bramboráky

Neděle proběhla v relativním klídku. Pokud se tedy počítá i to, že Anara každých deset minut pronesla „Can I ask you…?“. Ale co už… 😀 Myslím, že si časem zvyknu a pak už mi nebude vadit nic. 😉

Také jsem telefonovala s celou rodinou. A říkám si, že by si měli pořídit nějaký pěkný počítač s ještě hezčí webkamerou.

Anara mi ujedla sušenky, a slíbila, že je koupí a díkybohu jsou tu dnes na stole. Stejně jako mlíko, které si dnes ode mě ráno brala.

Naučila jsem ji recept na porridge, resp. ovesnou kaši, tak si jí dnes ráno udělala a byla prej výborná. Tak třeba jí dostanu do fáze, kdy mi bude vařit.

Jsem oficiálně pozvána fo Kazachstánu, taková pozvánka se vždy hodí… ale nevím,  jestli se s ní chci víc skámošit nebo jí víc odradit. O:)

Pondělí (tedy dnešek) byl ve znamení prázdné posluchárny na Human Nutrition. Pán se ptal, proč tam nikdo není, nikdo neodpovídal. Tak si odpřednášel svých 1,5 hodiny a jediné, co jsem si z toho odnesla je, že pít Redbull a jiné energeťáky může být až ŽIVOTU NEBEZPEČNÉ A JE TO HNUS.

Ivča mě pak pozvala na bramboráky k jiným dvěma Češkám. Takže když jsem s Julií doTANDEMovala, jela jsem za Ivčou, zašly jsme se mrknout na Mariahilferstraße (něco jako obrovská nákupní třída) a já zjistila, že v C&A mají dokonce i dětské věci dražší než v Praze! Děs!

A pak jsme se vydaly na bramboráky. Byly dobré, málo majoránky, málo česneku, ale stejně mňam. Bylo nás tam tak 12, a měly jsme i dezert ve formě štrůdlu a tiramisu. Pak jsme odjely kolem desáté a já ve třičtvrtě na jedenáct dorazila na kolej.

Advertisements

Nová a nadšená spolubydlící (…až moc)

No, posledních pár dnů jsem měla druhou vídeňskou návštěvu! Woohoo! Známka toho, že na mě ostatní ještě nezapomněli.

Každopádně, jsem ráda, že jsem tu někoho měla, i když jsem opět viděla ty samé věci, ale jak jinak to může být, že? Ale protože bych se opakovala, tak to tolik rozmazávat nebudu.

Zajímavější věcí je má nová spolubydlící. Je milá, to rozhodně. Ale, jak jsem po dnešním půldni stráveným s ní zjistila, hrozně vlezlá a nenechavá. Ale třeba jsou takové všechny Kazašky. Ptala jsem se jí, proč studuje v zahraničí, tak říkala, že to vždy chtěla. Což je obdivuhodné.

Každopádně, stále chce klid, a na druhou stranu jsou to samé otázky, co do mě valí. Uvidíme, jestli se z toho nezblázním. Dokonce se mě dnes ptala, jestli tu nemůže přespat její kamarádka. Vtipné je, že jí prodloužili smlouvu i na jiné koleji, tak nevím, jak to vyřeší… Říkala ale, že jsem milá, tak by ráda zůstala spíš se mnou. (Ne, že by mě to netěšilo, ale samostatné období bylo lepší a to tu je jen chviličku.)

Zítra budu mít pravděpodobně sraz se svou TANDEMpartnerin, tak uvidíme. Měla bych se také pořádně vrhnout na učení a udělat si v tom pořádek a vypracovat si podrobný plán, co kdy a jak se naučit. 😉

Jediné, co je na mé spolubydlící dobré, je že mě bude učit rusky, což jsem vždycky chtěla… 😀 Třeba se z Vídně vrátím s daleko lepšími ruskými jazykovými schopnostmi než s těmi německými.