Hodiny

No, omlouvám se, že mám zase větší odmlku, než jsem plánovala. Ale včera jsem úplně zapomněla, že je den, kdy bych měla nějak přispět. Děs se mnou.

Pondělek byl průměrně nudný. Neměla jsem TANDEM s Julií, ale pak jsem si šla pro doprané prádlo k Ivče. Jak říkala, vše proběhlo o 100 % lépe než minule. Načež mi tvrdila, že se musí hrozně moc učit. Nakonec ale povolila, že se půjdem někam mrknout, a rozjeli jsme se k Pratersternu, jelikož mě fascinuje kostel, který vidím, vždy když odjíždím nebo přijíždím do Vídně.

Český název jsem hledala opravdu dlouho a našla jsem, že se jmenuje Kostel sv. Františka z Assisi, německy je to daleko jednodušší, Trinitarierkirche nebo Kirche zum heiligen Franz von Assisi. Tedy, těch názvů je vícero, ale tyhle jsou z těch jednodušších.

Je na Mexikoplatzu, které se se jmenuje mexiko proto, že jediné Mexiko nepodpořilo anschluss Rakouska.

Jinak, samotná stavba je monumentální, krásná a jediné, co mi vadí, že kostel byl postaven mezi lety 1898 – 1910, vysvěcen byl až roku 1913, a tím pádem je neo. A proč ho stavěli? Oslavoval padesátileté výročí Františka Josefa I. na trůnu. Byla vypsána architektonická soutěž a tu vyhrál Victor Luntz. Kostel samotný je navržen jako čtyřlodní bazilika v rýnsko-románském stylu. Kdyby to byl původní románský styl, bylo by to úžasné.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

S Ivčou jsme kostel obešly, byl k němu přilepený, respektive s ním propojený farní domek, pravděpodobně. Jinak se u něj klackovali chlapci kolem osmnácti let, kteří si házeli láhví a smáli se tomu, jako kdyby to byl ten největší vtip.

Obrázek

No, zvenku kostel vypadá jako kdyby hnedle mohl zapadnout do Artušovské doby, úplně jsem si u toho představovala, jak se tam točí spousty a spousty filmů nebo seriálů.

Po té, co jsme ho obešly, jsme vlezly i dovnitř. Za námi tam vlezlo asi ještě deset lidí, ale s prohlídkou byli dříve hotovi než my. 😉

Obrázek

Vnitřek kostela není tak monumentální jako vnějšek, i tak je tam hodně k vidění. Zaujala mě docela nezdobená kopule, která je zobrazena na následující fotce.

Obrázek

Pak byl pěkný oltářík v boku kostela.

Obrázek

Hned vedle je Elizabethskapelle. Snažila jsem se jí nějak normálně vyfotit, ale zrovinka to, co se mi nejvíc líbilo, mi prostě foťák nikterak normálně nezabral. Jinak, kaple byla postavena až po Sisiině smrti na její památku v secesním stylu. Sama bych ale třeba lustr, který uprostřed visel, označila jako novobyzantský styl. O:)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Pak jsme se s Ivčou rozjely domů. Tedy, já si ještě došla nakoupit věci typu brambory, cibuli, mléko, jogurt a máslo a tak vůbec. No a večer jsem se zase mračila na spolubydlící, která mi na oplátku asi řekla, že jí v některé následující dny přijde pánská návštěva, dvakrát. No což. 😉

V úterý jsem zaspala, ale do školy jsem dorazila na čas a ani jsem se moc nenudila. Čekala jsem po rpvní přednášce na druhou, která je víc diskuzí než přednáškou, opět jsem prezentovala naše poznatky jako konzumentů v případu E. coli v párcích a odjížděla ze školy zase za tmy. Dohodly jsme se s Ivčou, že se zajedeme mrknout na Mariahilferstraße, jelikož potřebuje novou bundu. Byly jsme samozřejmě i jinde, než na bundách, ale sehnaly jsme krásnou péřovku za 50 €. Pak mi ještě došlo, že y to možná už chtělo i nějaké dárečk. Ach jo… zas budu muset hrozně vymýšlet co komu dát a tak vůbec.

Večer holky americký měly párty, ne u nás, ale přímo nad náma, a já měla pocit, že se nad náma pořádá celý Lord of the Dance. Takový dupot to snad ani nebylo možné. Ustal okolo druhé ráno. Mezitím jsme s Nasťou a spolubydlící probraly jak moc neuklízí  a že pokud po sobě nebudou stále uklízet, asi uděláme intervention.

Dneska ráno mě probudila spolubydlící, která nechala otevřené dveře do kuchyně a tak jsem chtě nechtě musela poslouchat hlasitě zvracející Američanku. Těžká jsou rána opilcova, o to víc, že ani nevíme, kdy holky přišly. Obě ale vypadaly těsně nad hrobem dnes ráno. Na druhou stranu, měly tu kamarádku, která jim uvařila čaj a snad i snídani. Jak se daly dohromady netuším, jelikož jsem utíkala na přednášku, když jsem přišla zpět, už tu nebyly, ale zdá se, že před chvilkou přišli. Má spolubydlící už asi tři hodiny volá, fascinuje mě, že vždy řekne chvilku a pak jsou to pětihodinové rozhovory v ruštině… 😀 Třeba se naučím, když to budu poslouchat. 😉

Jinak, co mi tu ve Vídni nesmírně chybí a co mě rozčiluje, jsou hodiny. Nikde tu nejsou! V Praze jsou téměř u každé MHD zastávky, takže i když nemáte na ruce hodinky, tak prostě víte, kolik je. Tady jsou leda na kostele nebo v metru a to jen a nástupišti. Nějak se s tím nedokážu pořád srovnat.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s