Ucing.com

Ehm, v prve rade se omlouvam, ze jsem opet dlouho nepsala. A take se omlouvam, ze budu psat bez hacku a carek, jelikoz jsem na rakouskem pocitaci, kde je jen rakouska ci anglicka klavesnice.

A proc nepisu? Musela jsem zacit ve velkem delat veci do skoly. Pristi tyden mam ctyrdenni seminar, kde budu prezentovat kazdy den jednu prezentaci na zadane tema, a ty musely byt do vcerejska odevzdany. Navic jsem mela vcera i zkousku, kdy jsem si overila, ze moje anglictina je rovnez crap, a to jsem si donedavna myslela, ze to je jen moje nemcina.

Ale co se stalo a nestalo za poslednich par dnu. Kdyz to vezmu letem svetem, tak se mi na chvilku odstehovala Kazaska pryc. Coz je bozi, takovej klidek uz jsem zase dlouho nezazila. Nikdo mi tam nepokrikoval rusky, nikdo se me neptal na blbosti… parada. Az do nedele tam nebude, pak uz zase jo. Kazdopadne vcera prisla uklizecka s tim, ze si myslela, ze tam zustane a ze je ji hrozne sympaticka. nechapu, jak nekomu muze bejt sympaticka… a je tedy skoda, ze se odstehovala. No, ja radsi nepredvadela sve nemecke dorozumivaci umeni v praxi a rekla jsem ji, ze ‚No jo no.‘ misto abych ji vysvetlovala jak to je.

Ovsem holky americky delaj porad stejnej bordel. Dneska v noci me vzbudily (a to jsem mela vstavat uz v 6:30, abych dosla zaplatit na urad, jakoze v rakousku zustanu dyl jak 4 mesice), protoze prisly z party a blbe se hihnaly a rvaly. Ony vlastne rvaly i pred tim, nez odesly. Navic te jedne prijely jeste dve kamosky (a ma je tam nelegalne, nenahlasene, takze bych ji mohla napraskat), a o to bylo vetsi rodeo.

Jinak po tom, co Nasta vsechny spotrebice a i zachod oblepila papirkama typu ‚pouzij me‘ nebo  ‚kdyz me zaspinis, umyj me‘, tak se holky, minimalne v uklizeni zlepsily. Zase ale pridaly na revu… 😀

Jinak se nic zvlastniho nedelo, ve skole, nikde. Na zadne pamatce jsem taky nebyla 😦 , coz je mi lito, ale premyslim, ze to dneska napravim, az nakoupim a pojedu se podivat na Mozartuv\hromadny hrob… to me docela zajima.

Další z návštěv

Tak ve středu večer jsem šla na Stammtisch se Sandrou. Pravděpodobně poslední, jak nám říkala organizátorka sdělila. Což jsem pochopila, protože jsme tam dorazily jen my dvě, jinak tam byly její kámoši. Byo to docela příjemné, měla jsem Glühwein (po slevě 3 €), bylo dobré a pak jsem šla domů.

Ve čtvrtek se do mě dala hrozná zima, rýma a kašlík. No děs, měla jsem strach, že mě spolubydlící nakazila. nakonec to do pátka přešlo. Ale i tak jsem celý den zůstala zalezlá v pokoji, pila jeden čaj za druhým a byla zabalená do deky. Ve škole jsem byla, ale jen jsem tam pánovi frkala do přednášky.

V pátek jsem se lehce učila (no, přiznám to 😉 ) a pak jsem šla vyzvednout návštěvu. 🙂 Stihlyjsme Prater a Hundertwassera, v sobotu jsme obešly veškeré památky ve Vídni a vlezly o do Arsenalu, což je jejich vojenské muzeum (vstup pro studenta byl 3,50€). A to, i když jsem neviděla zakrvavenou uniformu Františka Ferdinanda nebo auto, ve kterém byl zastřelen, bylo to moc pěkné. Na norské Fram museum nic nemá, ale tady bylo ke každé expozici nabídnuto několik papírů s českým vysvětlením událostí (s kouzelnými chybami jako třeba „sovjetský“) a expozice byly chronologicky uspořádány od 16. století po druhou světovou válku. Líbilo se mi tam, zasekla jsem se na tom, že jsem nevěděla, které české město se překládá jako Eger a docela na krajíčku jsem zase měla u fotek z koncentračních táborů a busty Adolfa Hitlera. I tak parádní. A večer – padal sníh s deštěm!

Dnes celý den pršelo a foukalo. I když mi mobil říkal, že je venku 8 °C, připadalo mi to kolem nuly. Byly jsme u kostela, na který vidím z okna (v dálce), zrovinka jsme přišly na mši. Zajímavé. Pak jsme znovu mrkly na vánoční trhy, kde bylo (asi vzhledem k hodině a počasí) téměř liduprázdno.

Pak jsme téměř nestihly bus Student Agency (moje chyba, mám na vše moc času). Ale vše se povedlo. Krátká návštěva potěší. 🙂 A zítra zase škola! 🙂

Hodiny

No, omlouvám se, že mám zase větší odmlku, než jsem plánovala. Ale včera jsem úplně zapomněla, že je den, kdy bych měla nějak přispět. Děs se mnou.

Pondělek byl průměrně nudný. Neměla jsem TANDEM s Julií, ale pak jsem si šla pro doprané prádlo k Ivče. Jak říkala, vše proběhlo o 100 % lépe než minule. Načež mi tvrdila, že se musí hrozně moc učit. Nakonec ale povolila, že se půjdem někam mrknout, a rozjeli jsme se k Pratersternu, jelikož mě fascinuje kostel, který vidím, vždy když odjíždím nebo přijíždím do Vídně.

Český název jsem hledala opravdu dlouho a našla jsem, že se jmenuje Kostel sv. Františka z Assisi, německy je to daleko jednodušší, Trinitarierkirche nebo Kirche zum heiligen Franz von Assisi. Tedy, těch názvů je vícero, ale tyhle jsou z těch jednodušších.

Je na Mexikoplatzu, které se se jmenuje mexiko proto, že jediné Mexiko nepodpořilo anschluss Rakouska.

Jinak, samotná stavba je monumentální, krásná a jediné, co mi vadí, že kostel byl postaven mezi lety 1898 – 1910, vysvěcen byl až roku 1913, a tím pádem je neo. A proč ho stavěli? Oslavoval padesátileté výročí Františka Josefa I. na trůnu. Byla vypsána architektonická soutěž a tu vyhrál Victor Luntz. Kostel samotný je navržen jako čtyřlodní bazilika v rýnsko-románském stylu. Kdyby to byl původní románský styl, bylo by to úžasné.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

S Ivčou jsme kostel obešly, byl k němu přilepený, respektive s ním propojený farní domek, pravděpodobně. Jinak se u něj klackovali chlapci kolem osmnácti let, kteří si házeli láhví a smáli se tomu, jako kdyby to byl ten největší vtip.

Obrázek

No, zvenku kostel vypadá jako kdyby hnedle mohl zapadnout do Artušovské doby, úplně jsem si u toho představovala, jak se tam točí spousty a spousty filmů nebo seriálů.

Po té, co jsme ho obešly, jsme vlezly i dovnitř. Za námi tam vlezlo asi ještě deset lidí, ale s prohlídkou byli dříve hotovi než my. 😉

Obrázek

Vnitřek kostela není tak monumentální jako vnějšek, i tak je tam hodně k vidění. Zaujala mě docela nezdobená kopule, která je zobrazena na následující fotce.

Obrázek

Pak byl pěkný oltářík v boku kostela.

Obrázek

Hned vedle je Elizabethskapelle. Snažila jsem se jí nějak normálně vyfotit, ale zrovinka to, co se mi nejvíc líbilo, mi prostě foťák nikterak normálně nezabral. Jinak, kaple byla postavena až po Sisiině smrti na její památku v secesním stylu. Sama bych ale třeba lustr, který uprostřed visel, označila jako novobyzantský styl. O:)

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Pak jsme se s Ivčou rozjely domů. Tedy, já si ještě došla nakoupit věci typu brambory, cibuli, mléko, jogurt a máslo a tak vůbec. No a večer jsem se zase mračila na spolubydlící, která mi na oplátku asi řekla, že jí v některé následující dny přijde pánská návštěva, dvakrát. No což. 😉

V úterý jsem zaspala, ale do školy jsem dorazila na čas a ani jsem se moc nenudila. Čekala jsem po rpvní přednášce na druhou, která je víc diskuzí než přednáškou, opět jsem prezentovala naše poznatky jako konzumentů v případu E. coli v párcích a odjížděla ze školy zase za tmy. Dohodly jsme se s Ivčou, že se zajedeme mrknout na Mariahilferstraße, jelikož potřebuje novou bundu. Byly jsme samozřejmě i jinde, než na bundách, ale sehnaly jsme krásnou péřovku za 50 €. Pak mi ještě došlo, že y to možná už chtělo i nějaké dárečk. Ach jo… zas budu muset hrozně vymýšlet co komu dát a tak vůbec.

Večer holky americký měly párty, ne u nás, ale přímo nad náma, a já měla pocit, že se nad náma pořádá celý Lord of the Dance. Takový dupot to snad ani nebylo možné. Ustal okolo druhé ráno. Mezitím jsme s Nasťou a spolubydlící probraly jak moc neuklízí  a že pokud po sobě nebudou stále uklízet, asi uděláme intervention.

Dneska ráno mě probudila spolubydlící, která nechala otevřené dveře do kuchyně a tak jsem chtě nechtě musela poslouchat hlasitě zvracející Američanku. Těžká jsou rána opilcova, o to víc, že ani nevíme, kdy holky přišly. Obě ale vypadaly těsně nad hrobem dnes ráno. Na druhou stranu, měly tu kamarádku, která jim uvařila čaj a snad i snídani. Jak se daly dohromady netuším, jelikož jsem utíkala na přednášku, když jsem přišla zpět, už tu nebyly, ale zdá se, že před chvilkou přišli. Má spolubydlící už asi tři hodiny volá, fascinuje mě, že vždy řekne chvilku a pak jsou to pětihodinové rozhovory v ruštině… 😀 Třeba se naučím, když to budu poslouchat. 😉

Jinak, co mi tu ve Vídni nesmírně chybí a co mě rozčiluje, jsou hodiny. Nikde tu nejsou! V Praze jsou téměř u každé MHD zastávky, takže i když nemáte na ruce hodinky, tak prostě víte, kolik je. Tady jsou leda na kostele nebo v metru a to jen a nástupišti. Nějak se s tím nedokážu pořád srovnat.

Krátké prázdniny a znovu Vídeň

Nevím vůbec jak charakterizovat uplynulých několik dní. Byly skvělé, úžasné a já jsem moc a moc ráda, že mám tolik skvělých a milých přátel, kamarádů, lidí, osob kolem sebe. Některé jsem bohužel neměla šanci zastihnout, ale i tak. Boží. 😉

Navíc jsem zjistila, že když člověk odjede, tak teprve pak zjistí, kolik kamarádů a přátel opravdu mám. A já se můžu chlubit těmi nejlepšími z nejlepších.

Ale, abych moc nenudila svým rozplýváním se nad několika úžasnými dny, zpravím jen o tom, jak je to tu teď. Praha sem nepatří.

Na Prater jsme dojeli s menším zpožděním, bodejŤ by ne, když jsme odjížděli o 15 minut později. Seděl vedle mě poloplešatý pán, který mluvil vysokým hláskem, ale Čech to nebyl a jel až na letiště. I tak si myslím, že mu vadila má taška pod sedadlem. Ale jen trochu zafuněl a nic neřekl… 😀 Tak jsem předstírala, že jsem nic neslyšela. 😉

V metru mi musel každý závidět mou novou ESN mikinu. 😀 I ten, co neví, co to ESN je (a to je to pod tím napsaný). Přijela mi na pomoc Ivča (skvělé) a společně jsme dotáhly věci na kolej. Spolubydlící je nemocná, tak doufám, že to nechytnu…

Popovídaly jsme si s Ivčou (ne dostatečně, se mi zdá porád) a pak jsem jí doprovodila několik pár metrů k U-bahn. Od té doby uklízím a mračím se na spolubydlící, přeci jen, nechci jí mít za úplně nejvíc nejlepší kámošku. Nemyslím, že bychom byly nějak connected, jak to ona definovala, fakticky… Takže, nejlepší bude jí vyvést z omylu. 😉

Management a večeře a vůbec

Trochu nestíhám. Děs s běsem. A pardón.

Asi začnu sobotou, že?  Tak tedy, čekala jsem, že se mi Sandra ozve, což udělala ve dvě ráno, jestli bych teoreticky nemohla zařídit cestu na „Putování za vínem“. Lehce mě to překvapilo, tak jsem si přečetla mail, zkusila napsat pánovi, který provozoval dopravu na ono místo (doteď mi nepřišla odpověď) a pak napsala Sandře, že když vidím, jak moc komplikované to je, tak to úplně slavně nevidím. Ono se totiž nejdřív muselo registrovat na tu dopravu tam, pak v té vesničce zaplatit 8 € za cestu a dostat papírek, a pak dojít do další vesničky do 16:00, jelikož pak už by to neplatilo a jet s tisícem lidí zase zpět do Vídně malými autobusíčky. No, ráno mi psala Sandra, že to asi vzdáme. 🙂 Pršelo a bylo hnusně. Takže jsem nakonec ráda, že jsme nešly. Já v sobotu vařila. Nevím proč, když jsem věděla, že večer jdu na německou večeři. Ale udělala jsem si schnitzely a rizoto. To mám pořád v ledničce. 🙂 Pak jsme se Sandrou dohodly, kde se sejdem a půjdem spolu. Mezitím mi volala ještě Terka (Slovena), se kterou se moc nebavím. Jestli jdu taky, nakonec jsme se tam sešli. 🙂

Večeře byla parádní, byly tam jejich wursty (nejím), ale měli dýňovozázvorou polévku, brambrový salát, těstovinový salát, sýrový dip (ten byl nic moc). Pak bylo na výběr ještě z preclíků a chlebíku. Vzhledem k tomu, že jsem ve tři hodiny obědvala schnitzely a trochu rizota (vím, divná kombinace), tak jsem hlad vůbec, ale vůbec neměla – přemohla jsem se. 😉 Po této části večeře jsem myslela, že prasknu. Hrozzně dobré to měli. Pak ale přinesli ještě dezerty, jako jablkový koláč, horké lesní ovoce se smetanou a vaječným koňakem, jejich speciální likér, jellypanáky a samozřejmě čokoláda. No, nakonec jsme se Sandrou odcházely okolo půlnoci a já měla pocit, že neodejdu… jak moc jsem byla najedená. Samozřejmě, jsem to zvládla. Navíc, jsem musela odejít dříve, protože v neděli jsme se scházeli s pracovní skupinkou na management kvůli dělání projektu. Celý večer jsem se tam bavila převážně s Italkami a Italy, ale jejich angličtina je vážně hrozná. Pak tam k nám přišel Němec, který tu večeři organizoval a protože byl z Bavorska, prohlásil, že mají nejlepší pivo. Musela jsem se ozvat a začala jsem se s ním hádat, že to teda vážně ne. 😉 Nakonec jsme došli k závěru, že mu z Prahy na další mezinárodní večeři přinesu nejlepší české pivo. 🙂

V neděli, jak už jsem psala výše, jsme se v 10 scházeli v kavárně. Vtipné je, že jsem sama přicházela o 10 minut později, a byla jsem z naší šestice druhá, kdo tam byl. Tak jsme si s Philippem sedli a čekali na ostatní, nikdo nešel… Po hodině přišla Marlene a to bylo vše. Tak jsme vyřešili asi za 4 hodiny projekt (prezentaci) a bylo. Servírka za námi pravidelně v půlhodinových intervalech chodila, ať si něco dáme. Což my si dali, ale asi se jí to nezdálo dost, takže když jsme pak už její třetí nabídky odmítali, tak nám řekla, že buď si něco dáme, nebo zaplatíme a pošupajdíme z kavárny. Nakonec jsme tam nechala 5 € za capuccino a džus…

Pak přijela Ivča, kdy jsem jí jela dát prádlo, pohovořit o právě prožitém víkendu a tak vůbec. Domů jsem pak jela tramvají, kdy tam bylo víc černo než bílo… fuj a navíc tramvaj jela 80% cesty podzemním tunelem! Nechápu jejich dopravu, metro jezdí nahoře a tramvaje dole… No dojela jsem v pořádku, ale bála jsem se o sebe. 😉

Dneska (pondělí) jsem šla do školy, trochu jsem nestíhala… O:) Ale dorazila jsem včas, dneska byl ale pán na Human Nutrition obzvláště nudný. Pak jsem měla TANDEM s Julií, kdy mi řekla, že mluvím o něco lépe. 😀 Tak snad nelhala. Pak jsem si jela pro prádlo k Ivče, ale tedy ty ciráty okolo toho, hrůza. Ani nemám nervy to sem napsat, nakonec mám i vypráno, prezentaci na zítra sice naučenou nemám, ale to udělám za pochodu, snad. 🙂 A zítra… mám ještě němčinu, ale jinak… snad si stihnu sbalit, protože ve středu asi nebudu stíhat. 🙂

Moc málo času?!

Dneska mě vyděsilo datum. Nejen, že mě děsí, že za chvíli je prosinec, ale také to, že za chvíli jsou Vánoce, konec školy, zkoušky a tak vůbec všechno. Uf. Nějak rychle to utíká.

Každopádně, čtvrtek byl strašně krásný, myslím tedy s ohledem na počasí, které jsem si neužila, jelikož jsem byla od devíti do šesti ve škole, napsala jeden test a potkala Čecha, který tu studuje už od základky (jak já tyhle lidi nesnáším, hlavně jim tedy závidím). Pak jsme se s Ivčou měly sejít v obchoďáku, kde jinde než na Landstraße a vzhledem k tomu, že metro bylo zpomalené a tak vůbec, čekala tam chudák půl hodiny. Já mezitím dělala ostudu v metru, protože jsem se nepřetržitě s Jančou smála asi 15 minut jízdy, kdy se snažila Filipínce vysvětlit, že jede zpět do Čech na jarmark. Tak z ní vypadlo: Well, you know, džarmark. Málem jsem umřela. Když jsem jí pak naopak pobavila já (nic, co by v žádném, než tom večerním a unaveném kontextu dávalo smysl), smály jsme se obě. U Ivči jsem se vynořila ubrečená a no, kam jinam jsme šli, než se mrknout do parfumerie. Pak jsme se, po obhlédnutí i jiných obchodů, rozloučily a každá jela vlastním směrem.

Dneska měla schlzku se svým buddym a pak jsem měla jet za ní. A protože jsem dneska neměla školu, tak jsem si dovolila setrvat v pyžamu extrémně dlouho. No, v půl desaté přišla uklízečka. Tak jsem se s ní pobavila, tvrdila mi, že mi dávala dvoje povlečení, já jí zas, že jen jedno. Po mém rozčíleném asi stém upozornění, že jsem měla jen jedno mi nakonec to druhé přinesla, aniž bych musela něco platit, ještě to tak… Pak mi ještě sdělila, že náš byt je ten nejšpinavější tady (co čeká, když Američanky po sobě prostě neuklízí?), ale že holky odjíždí na konci prosince, kdy vypadala hozně veselá a že se fakt těší. No, né že by byla sama. 😉

Pak jsem shodou okolností zjistila, že všechno, toaleťák, houbičky, co tu máme a toto všechno porád a stále dokola kupuje ta Ruska, chudák, to samé, uklízí tu také v podstatě jen ona. Protože já se zařekla, že už nikdy nic po těch Američankách neuklidím. Pravda, dneska jsem vyčistila konvici, ale čaj chci každé ráno holt no. 😉

Po rozpačitém rozhovoru s uklízečkou (mluvila hlavně ona O:) ) jsem si dala oběd (čočku, jak jinak, uf) a ůlku vzala Ivče. Ta mi porád tvrdí, že tak dobrou čočku snad nejedla, a ž ejí mám úžasnou a bombastickou. Tak nevím, buď jsem se z toho neustálého vaření luštěnin extrémě zlepšila, a nebo nikdy žádnou dobrou čočku neměla. 😀

Doprovodila jsem pak Ivču na Prater (jela do Břeclavi). A měla sraz se spolubydlící, která mě přemluvila také k návštěvě drogerie. Ale byla to tedy ostuda. Hledala modrou řasenku. Tak se ptala paní, jestli neví, kde je nějaký tester, že by ráda nějakou zkusila. Tak jí paní řekla, že u levných produktů nejsou žádné testery (nevyplatí se) a že může zkusit dražší. Spolubydla, a vlstně všichni, si o mě myslí, že jsem překladač na nožičkách. Protože chtěla paní něco sdělit, ale nevěděla jak, tak to porád  bylo: Do you know how to say „something“ in German? Něco jsem věděla, něco ne. Nakonec si jedno oko namalovala fialově, druhé modře a otočila se na paní s tím, jak to teď odstraní. Paní řekla, že má takhle jít dom. Nakonec jí ale odvedla ke stolečku Dioru a dala jí odličovač. Dala jí ho hodně, Anara z toho začala slzet, ale ještě předtím stačila použít dvě věci od Dioru, co testery rozhodně nebyly. V tu chvíli už jsem se za ní propadaa do země. Odtáhla jsem jí odtamtud, se slovy „Entschuldigung!“. Už tam s ní ikdy nejdu, vážně.

Palačinky s Nasťou přesunuly na zítra na ráno na devátou. Moc pozdě jsem přišly. A zítra snad se Sandrou jdeme na další putování za vínem. 🙂

Noční rozhovory

Včerejšek, úterek, byl v rámci možností poklidný. Tedy, až na to, že na přednášce Food Chemistry jsme byly tři a pán mi tam sdělil, že ve čtvrtek budu mít zkoušku z předmětu, který nám jednou odpadl a až ve čtvrtek ho dokončíme. Inu, paráda, že? Ve čt mám ještě jeden test, tak snad se vše zadaří. Ono to v té angličtině je tak divné, vůbec to nejde zapamatovat, teda, jde to o dost hůř než v češtině. 😉 Vyzvedla jsem si pak knihu v knihovně, díkybohu za ní, třeba pak ty středeční ekonomický přednášky budu lépe chápat. 😀

Pak následovala němčina a tam né že bych nerozuměla, to já rozumím a je to fajn, vyžvejknout se ale neumím, a po hodině a půl vrcholného soustředění si vždycky připadám vyždímaná tak, jako kdyby mě ždímala pračka na nejvyšší otáčky.

Večer, když jsme zhasly, že už teda jdeme spát, se mě Anara ptala, jestli má přestat hrát basket… Začala hrát před měsícem, a její tým je teď v extralize. Samozřejmě jim nestačí, tak se ptala, jestli to má vzdát. Nakonec z toho byl rozhovor na půl hodiny o tom, že já jí říkala, že to jej její rozhodnutí a ona mi říkala, že snad na to musím mít nějaký názor. Uááá! Ale prý dneska budeme dělat palačinky, jelikož ona má pánev na ně, tak jsem na ní zvědavá. Ještě mi říkala, že bude vstávat brzy a volat s mamkou. Nakonec to byl rozhovor na dvě minuty.

Každopádně, co mě dneska extrémně rozčílilo byly Američanky. Včera si dělaly čaj, podle toho, co jsem tak zaslechla, o čem se asi tak baví, a pomlouvaly. Ale dneska, když jsem si chtěla udělat čaj já, tak v rychlovarce byly narvané dva pytlíčky čaje a čaj v tom byl od včerejška nedopitý. Fuj.

Tak jsem jim to tam nechala, k snídani jsem měla vodu a ak vyrazila do školy. Škola byla opět hrozná, jako každou středu a když jsem přišla dom a chtěla si udělat oběd, zjistila jsem, že pytlíčky jsou vyndané a všude je bordel. Tak jsem ho jen odhrnula na stranu a řekla si, že uklízet to fakt nebudu. Ať to jednou udělají ony. Tak snad nevyměkne ani Nasťa (Ruska) a Anara je k tomu donutí. 😀