První vídeňská návštěva

Dnes konečně, a budu předstírat, že hlavně za mnou, někdo přijel do Vídně. Tedy, nejdříve jsem si musela sbalit, což byl horor, teď mám 3 tašky a jak to zítra povezu si nejsem úplně jistá (i když třeba buddík se mi nabídl, že pomůže, ale musí se učit…). každopádně sbaleno mám, ještě se zeptat Číňanky, jestli teda opravdu mohu si to u ní nechat (pokud ne, je to v pytli) a zítra tradááá.

Žádné balení mi ovšem nezkazí radost z toho že přijela Jitka s Jitkou. 🙂 Prošly jsme centrum, vlezly do těch samých kostelů, co já včera a tak trochu se po ulicích potloukaly. 😉

Pak se k nám přidaly Jitčiny kamarádky z Amsterdamu, sedly jsme si do kavárny (předražené, ale co by jeden ve Vídni čekal) a tam strávily pěkné dvě hodiny. Pak jsme se rozloučily, tedy s těmi Rakušankami, a já se šla mrknou, kde holky bydlí. Hned naproti jejich hotelu jsme si sedly do pizzerie, dala jsem si nejlevnější pizzu (7€) a holky (v pizzerii tradičně) wienerschnitzel.

Pak jsme se jen rozloučily, a zítra, kdy se snad úspěšně přestěhuji, se večer potkáme zase. 🙂

Getting around Vienna

Ani nevím, kdy Kaat přišla. Vím, že šla na Erasmus párty včera večer, ale kdy se vrátila, to netuším. Když jsem vstávala, ještě spala (jako vždy téměř).

Domluvila jsem se se dvěma neznámými Češkami, že se půjdem kouknout po Vídni a sdělíme si naše zážitky. Sešly jsme se tedy v 10:00 na Spittelau a tam se rozhodly, že si projdeme centrum. Už začínám být v centru s orientací prostě borec. 😀

Tak jsme prošly centrum, dokonce jsme se odvážily vlézt i do Stephansdomu.

Obrázek

Tam zrovinka probíhala mše, a tolik kadidla na jednom místě jsem snad ještě necítila. Pak jsme pokračovaly dál a zašly i do Peterkirche, tedy nejstarší modlitební místo ve Vídni. 

Obrázek

Obrázek

 

I tam probíhala mše, a zápach/vůně (vyberte si 😉 ) kadidla byla téměř nesnesitelná.

Obrázek

Pak se od nás jedna z holčin odpojila, s tím, že musí na schůzku a my se s Luckou rozhodly, že se mrknem i jinam, než jen do toho slavného centra. Takže jsme přejely Dunaj, tam vlezly do multikina, které bylo, jako vše tady, dnes zavřené. Byl tam i nově postavený kostel, který tedy nebyl úplně typisch. 😉

Obrázek

Obrázek

Ovšem, viděly jsme největší plovoucí trampolínu. Pak jsme jely metrem k Prateru, kde byl nejen samotný slavná Prater (a tím pádem asi sto pouťových atrakcí), ale i regionální slavnosti piva a rakouských produktů, takže jsme si vychutnaly typický rakouský taneček v podání hopsajících pánů a vydaly se k Hundertwasserhausu.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Nevím proč, myslela jsem si, že mě to víc ohromí. Pěkné to bylo, to ano, ale zas to nebylo nic, z čeho bych celou noc nespala. 😉

Obrázek

Pak už jsme jen jely zpět na metro a každá po své vlastní ose domů. Na koleji už byla probuzená Kaat, které jsem se ptala na party, a ona říkala, že byla hrozná. Nelíbilo se jí to, byl tam nátřask, nepříjemní lidé a děsná hudba. Prý bude ještě nějakou ideální party hledat. Pak se sebrala a šla… asi zase na nějakou párty. 😉

 

Wiener Weinwandertag/Vienna Wine Hiking Day a nejen to

Vlastně jsem ještě vůbec nereferovala o včerejším večeru. Welcome Party byla v typické rakouské hospůdce. Každý, kdo přišel, dostal pěkně nálepku, kam si napsal jméno a ideálně i zemi. Dostali jsme i poukaz na jeden drink zdarma. Pak už si jen vybrat, kam si přisednout, vzhledem k tomu, že jsem nikoho neznala, kromě jedné Němky a jedné Francouzky. Namátkově jsem si vybrala stůl, u kterého seděly dvě Češky, tři Rakušani a jedna Němka. Představili jsme se a konverzace plynula tak nějak normálně, občas byly pomlky, jelikož se neznáme.

Pak nás tam přivítali, a otevřeli bufet. Měli tam typické rakouské jídlo, samozřejmě wiener schnitzel a spoustu dalšího. Než jsme přišli na řadu my, už žádný schnitzel nebyl. Ulovili jsme ovšem jejich bramborový salát. Můj buddík tam taky byl, zjistila jsem ovšem, že je tak trochu mimoň i mezi Rakušany. Pořád mi říkal, že se mám ozvat, když něco potřebuju, což, jak jsem se mu snažila vysvětlit, je těžké, když nic nepotřebuju, že. I tak si myslím, že se cítil lehce uražen, že se na něj neotáčím s každou maličkostí a dovolím si to vyřešit sama.

Pak se hrála hra ‚Najdi někoho, kdo…‘ a na papíře bylo vypsaných patnáct okýnek s větami typu: …má raději kávu než čaj, …poprvé bydlí v zahraničí a podobně. To zabralo asi tak hodinku, a přivedlo mě to ke stolu dalšího Čecha a navíc tam s ním seděl i jeho rakouský buddy. Pak si k nám přisedla Švédka, která byla hodně otevřená a povídavá. S nimi jsem pak strávila celý zbytek večera a odcházeli jsme jako jedni z posledních. Když jsme jeli busem domů, ptala jsem se další Němky, proč je na Erasmu v Rakousku. Na to mi řekla, že je to nejjednodušší, a navíc, že tu mají pěkné předměty. Pořád ale nechápu, co tím získá.

Domluvily jsme se se Švédkou, jejíž jméno je Sandra, že další den půjdeme na „Putování za vínem“, které se ve Vídni koná každoročně poslední víkend v září. V podstatě je to něco jako různá vinobraní u nás, ale tady se jde cca 10 km cesta mezi vinicemi a po cestě jsou stánky s burčákem (cena za 2 dcl 3,75 €, stejně tak za víno, za Spritzer (aneb víno s minerálkou 2,80€). Každopádně dneska bylo krásně, se Sandrou se dobře povídá, pořád jsme mluvily a mluvily a šly. Na začátku cesty jsme dostaly mapku, kudy vede cesta a s ní i na zadní straně místo na razítka a pět políček, za tři razítka se dostával malý odznáček. A já ho mám, ha! 😉

Vzhledem k tomu, že jsme se se Sandrou sešly až ve 14:00 a než jsme tam dojely z centra Vídně, bylo okolo třičtvrtě na tři, došly jsme do čtvrtého stanoviště až okolo šesté večer (logicky jsme se musely občas zastavit a pokochat se…). Tak jsme ještě chvilky poseděly na čtvrtém stanovišti, shodly se že na páté nejdeme a pak se vydaly na zastávku busu. Ten nás svezl na konečnou zelené U2, kterou obě potřebujeme. V autobusu jela spousta lidí, kteří už měli vypito i víc, než by bylo rozumné, takže na sebe pořvávali a byli obecně extrémně hlasití. Když jsme dojely na Heiligenstadt, sedly jsme na metro a jely domů. Bůh ví, kdy se zas uvidíme. 😉

A teď něco málo fotek:  Začátek naší cesty, stále do kopce mezi vinice.

Obrázek

 

Víno tam i bylo! Skoro všude! 😉

Obrázek

Panoramatická Vídeň, očividně existují i kopečky, ze kterých je Vídeň pěkně vidět. 

Obrázek

 

Nejdříve nahoru a pak dolů. (Každopádně na kole bych to šlapat nechtěla, tfuj)

Obrázek

A ano, spojení toho nejlepšího dohromady – Vídeň + vinice.

Obrázek

 

Jinak taková poznámečka pod čarou, sice to nevypadá, ale byla vážně celkem kosa. Dokonce i na sluníčku. A i Sandra, která je Švédka, si stěžovala, že je jí celkem zima, takže to už něco znamená.

Well Welcome Days

To, že ani dnešní ráno dělníci nezaspali, snad ani líčit nemusím. Ještě teď se tam chudáci snaží. Já budu muset za malou chvilku odejít na Welcome Party, kam jsem zjistila, nejde nikdo z těch, které znám. Ale pěkně popořádku.

Už v 9:00 jsme měli čekat na konečné lince U2 – Heiligenstadtu, ještě v metru jsem potkala dva Čechy, se kterými jsem se bavila dva předchozí dny. Pak se k nám ještě přidala Slovenka. U pekařství, kde jsme se měli všichni sejít, se pak utvořil velký chumel, ze kterého se ozývaly snad všechny řeči světa. V 9:10 se rozhodlo, že se přesuneme k nové budově BOKU, Muthgasse. Zvenku to nevypadalo nic moc, ale uvnitř to byla pěkná moderní budova (kde se odehrává většina mých seminářů a přednášek).

Rozdělili nás na tři skupiny, kdy jedna šla mrknout na věci spojené s vodou, odpady a podobně, druhá šla na mikrobiologickou prohlídku a my zbylí jsme šli na Technologii potravin. Celá prohlídka byla v podstatě o tom, že nám ukázali jednu velkou laboratoř, kde měli velké přístroje (hrozně mi to připomnělo laborky z ingů), na kterých prováděli pokusy a vyráběli inovativní výrobky. To znamená, přístroje z praxe.

Obrázek

Obrázek

Některé z Erasmáků to nezajímalo, a povídali si hlasitě mezi sebou. Takže jsem od té slečny, co nás provázela, slyšela asi každé druhé slovo. Navíc, její angličtina nebyla úplně na nejlepší úrovni, takže občas řekla tři slova anglicky a pak, ‚Uhmm, sorry, Kartoffelpüree‘.

Obrázek

Obrázek

Hrozně dlouze, a dle mého i zbytečně, nám vysvětlovala co se na co používá. Občas se nám snažila i přiblížit třeba dekantaci nebo extruzi, ale v angličtině jí to moc nešlo. Ale, co si budeme namlouvat, nebyla by to správná laborka, kdyby se tam nedala udělat pálenka, že. 😉

Obrázek

Obrázek

A když už jsme si prohlédli vše, to na obrázku nad tímto textem byla specializovaná místnost na pečení chleba, tak jsme pokračovali na ochutnávku. Inu, vyrábějí v laboratoři samé zajímavé a zvláštní věci. Takže jsem ochutnala amarantovici (nabízeli i pálenku z quinoy) a pak i risky (tedy whisky z rýže). Kdybych měla v těch deset hodin ráno ochutnat všechny ty pálenky, asi by mě sbírali pod stolem. Už takhle mi daly ty dva panáky zabrat (50 – 60% holt no).

Obrázek

Když jsme se všichni dostatečně posilnili (Polky zvládly ty panáky čtyři), vyrazili jsme do centra města k prohlídce všech pamětihodností, které se dají za krátký čas stihnout.

Pán, který nás provázel měl hezkou a srozumitelnou angličtinu. Věděl spousty zajímavých věcí a přesvědčoval nás, že do tamté kavárny musíme zajít, a tam že se máme podívat. Nikdy nemáme jezdit v kočárech, co tam všude jsou atp.

Naše různorodá skupina a bělovlasý pán je průvodce.

Obrázek

Schovaná malá kaplička a pohled na nově vybudovanou čtvrť domů, která byla nejvíce zničena při II. světové válce.

Obrázek

Foceno pro porovnání mezi starým a novým.

Obrázek

Ra-kou-sko!

Obrázek

Aneb když projdete úzkou uličkou a tam na vás vykoukne další ‚“věc“, co stojí za vyfocení.

Obrázek

Starý univerzitní kampus, všechny tyto domy vznikaly v 17. – 19. století.

Obrázek

Pohled vzad.

Obrázek

Další ze starých univerzitních budov.

Obrázek

Basiliskhause. Tedy, ta plastika má být bazilišek, je to prej kříženec mezi ropuchou a slepicí.

Obrázek

Ulička jmenujíc se na počest krásných lamp, které tam byly. Teď je tam jediná.

Obrázek

Dům (součástí staré univerzity), který nechala postavit Marie Terezie.

Obrázek

Univerzitní kostel (vstup zpoplatněn – prý kvůli zaplacení chlapeckého sboru).

Obrázek

Náměstíčko v zástavbě, kdy nyní jsou byty super drahé, ale před sto lety prý byl jeden pokoj jako jeden byt a klidně se tam mačkala sedmičlenná rodina.

Obrázek

stephansdom/Katedrála sv. Štěpána

Obrázek

Detail věže.

Obrázek

Kostel, který je na místě, kde už Římané měli chrám. Tedy nejstarší modlitební místo ve Vídni.

Obrázek

Pak nás pán vzal až skoro k Votiv Kirche, tam se s námi rozloučil a my jsme se rozešli domů.

Game pro(fessionals)

Ráno jsem dnes opět vstávala za zvuku vrtačky, zbíječky a pořvávání dělníků. Dnes mě to ovšem nerozčílilo tolik, jelikož zbíječka nejela na plný obrátky, spíš se páni na stavbě hádali a u toho mi spát nevadí. Snídaně mi (jako vždy) trvala safra dlouho, takže když jsem konečně vyrazila na U-bahn, bylo docela pozdě. Metro mi ujelo před nosem, ale protože má jezdit po pěti minutách, moc jsem se nestresovala, klídeček a pohůdka. Pak jsem mrkla na informační tabuli, a protočily se mi panenky. První metro mělo přijet až za 8 minut a druhé za ním za 10. Jejich systém úplně nechápu. Vytáhla jsem si knížku a snažila se číst si. Když jsem po pěti dalších minutách vzhlédla, čas na informační tabuli ukazoval 5 a 7 minut do příjezdu vlaku. Po dalších pěti minutách jsme se všichni dočkali a stará souprava (s těma hroznejma madlama, který nesnáším) přikodrcala na nástupiště a byla nacpaná jako pražské ranní metro. Což znamená, že jsem stála na jedné noze a ještě né na vlastní. Vystoupila jsem na Spittelau a běžela celou cestu (asi 800 metrů) na zastávku autobusu. Ten mi ujel asi o minutu a tak jsem dalších 10 minut čekala, až přijede další. Bus přijel o 3 minuty později a já si reálně začínala dělat starosti, že to do těch 10:00 nestihnu. Pak ještě zácpa a já vystupovala před univerzitou přesně v 9:58. Doběhla jsem do velké posluchárny právě včas, když se začínala vysvětlovat orientation game. Princip spočíval ve čtyřech stanovištích po celém kampusu. Rozdělili jsme se na skupinky na základě losování, kdy někteří podváděli a v klobouku hledali stejná čísla. Já jsem skončila ve skupince s Chorvatkou, Němkou a Švýcarkou a pak se k nám ještě přidala jedna Češka, se kterou jsem se seznámila včera a která přiběhla na poslední chvíli a ani si nevytáhla číslo. Dostaly jsme pak sheet with questions a byly jsme odeslány do kampusu hledat správné odpovědi, pak se s vyplněným papírem šlo zpět k hlavnímu stanovišti a tam jsme dostali fotku, kde jsme měly hledat klíčové slovo. Tak jsme obešly čtyři stanoviště, prolezly celou školu a na konci zjistily (kdy jsme celou dobu ve hře vedly), že odměnu dostane každý za zúčastnění se. Pak jsme se vrátily zpět a čekaly nás přednášky na téma knihovna a online system. To jsme se potkaly s dalšími Čechy, které jsem měla tu možnost potkat včera a ti byli z celé hry extrémně zklamaní a rozladění. Mě to docela bavilo, tedy, celou naší skupinku to bavilo, ale oni si to asi moc neužili. Pak jsme se zaregistrovali v knihovně, porovnaly si s jednou z Češek rozvrh a rozloučili jsme se. Většina Čechů se vrací až v úterý nebo ve středu, kdy opravdově začíná semestr. Zítra tedy jedu na prohlídku druhého kampusu univerzity za Čechy očividně jediná. Ale co už, to bude ještě dobré, pak mám ale najít večer hospůdku, kde bude Welcome Party… to raději nechci vidět. 😉

1st day of Welcome Days

Dneska jsem byla donucená vstát o dost dříve, než jsem původně chtěla. Vím, že někteří si přímo libují v brzkém vstávání, já k nim rozhodně nepatřím. Proto jsem dneska měla chuť Kaat zaškrtit. Za našimi okny, respektive za jejím oknem, probíhá novostavba, už od 6:00. Když se ale zavře okno, není skoro nic slyšet, ale Kaat neuklízí a ani nezavírá okna. takže když mě kolem šesté probudila zbíječka, byla jsem vážně nadšená. Přemejšlela jsem chvilku, jestli mám naštvaně předusat celej pokoj a ostentativně okno zavřít, pak jsem se ale rozhodla, že budu milá a hodná a šla jsem se raději skoroutopit do sprchy. 😉

Stejně jsem z koleje ale vyrážela pozdě (jako obvykle no), takže jsem běžela na U-bahn a pak jsem ještě dobíhala bus. Na BOKU jsem dorazila s předstihem 15ti minut a už při příchodu mě zděsil počet lidí, kteří tam byli. Slyšela jsem ze směru přede mnou češtinu, ale raději jsem se moc neprojevovala (vzhledem k minulému zážitku s CzechGhettem). S pětiminutovým zpožděním jsme byli puštěni dovnitř a já si sedla, nevím jak to dělám, opět vedle Francouzky. Z druhé strany vedle mě byla Italka. Pak přišlo na řadu úvodní slovo Vicerektorin, a jak jsem zjistila, všude existují paní, které vypadají jako pán… O:) Ale byla milá, třímala v rukou papír se všemi národnostmi, které se letos sjely. Pak je pomalu četla a my zvedali ruce podle toho, co jsme. První přečetla Německo a zvedly se tak možná dvě pětiny rukou. Pak četla Česko a my zjistili, že je nás tam taky dost. Pak postupně četla další a další země. Pak nás všechny hromadně vyděsila tím, že BOKU není nějaká trapně lehká univerzita… že to prostě bude těžké. Takže se máme učit – pořád nejlépe (že by se to nějak lišilo od VŠCHT v tomto ohledu, to se říct teda nedá 😉 ). Pak už jen následovala trocha historie, představení dalších lidí a tak.  Poté následoval, dle mého, né moc povedený icebreaker, kdy se měla vždy každá lichá řada otočit na tu za ní a povídat si s tím člověkem, co sedí přímo za ním. Na mě se otočila holčina z Barmy, tak jsem se jí logicky ptala odkud je, co dělá, co studuje atp. Po prvních několika větách jsem zjistila, že mi odpovídá německy. Tak se jí ptám, ‚Mám mluvit německy?‘ a ona, ‚Ne, ne, anglicky rozumím, jen nemluvím.‘ Říkám, ‚Fajn‘, a znovu se jí na něco ptám. Když se asi po půl minutě otočila, bez odpovědi, podotýkám, tak jsem pochopila, že to s tou její angličtinou asi nebude tak slavné. Načež se ode mě odklonila a začala si povídat s jinou holčinou, shodou okolností Němkou, která jí aspoň odpovídala Německy. Zírala jsem na ní, jestli to fakt myslí vážně. A fakt, vůbec jí to nebylo blbý. Toliko k mé nudnosti, očividně (a šarmantnosti). Pak nás „vyhnali“ na chvíli ven na chodbu, kde bylo připravené občerstvení. Tam mě dohnala první Češka, která, jak jsem po pár minutách zjistila, je vlastně Slovenka žijící celý život v Brně. Studuje ten samý obor tady ve Vídni a je z MENDELU. Pak se k nám přitočili další dva Češi, oba z ČZU. Pak se k nám přidal Egypťan, jehož jméno si pamatuju – hmm, Muhammad (překvapivě), s tím, že studoval na zemědělce v Brně. Šli jsem pak na kafe, povídali si česky, ach, jaká to změna… 😉 a pak se vrátili na další představení BOKU. Tam jsme potkali další dva Čechy, z ČZU opět, kdy mi vysvětlili, že z každé fakulty mohli jet až čtyři lidé na Erasmus, proto nás (Čechů) je ve Vídni tolik. Pak jsem ještě chvilku počkala s nimi na registraci a následně jela domů.

Doma jsem potkala Číňaku, jak jde nakupovat. poprosila jsem jí, jestli by na mě nepočkala, že půjdu s ní. cestou jsme zašli nejen do Hoferu ale i do papírnictví (to je moje 😉 ) a já skoro neodolala a koupila si německou knížku, kterou bych louskala ještě po roce.

Když jsme pak odcházeli, řekla jsem jí, že bychom se měli stát friends on FB a ona mi řekla, že FB v Číně nemají, je tam zakázaný. (Tolik k mé snaze sehnat ti fotku, Marti, legálním a ne stalkerským způsobem 😛 ). Pak jsem jí našla spojení Vídeň – Budapešť a ona mi pak vypochodovala z pokoje co krok to poklona. 😉

Zítra je další z Welcome Days, prý bude i hra, tak třeba vyhraju!

Party? Hard? You wish…

Inu, nejprve se chci omluvit za vynechání včerejšího příspěvku. Ne, že by nešel napsat, ale zas tolik se toho nestalo. Pravda ale je, že začnu tedy včerejším ránem.

Po snídani, kdy to je jedna z mála částí dne, kdy vidím i spolubydlící Číňanku, jsem vyrazila do školy. Chtěla jsem si vytisknout asi dva papíry, na které jsem zapomněla v Praze. Vložila jsem si na účet 10 € a těšila se, jak si všechno pěkně vytisknu. Přišla jsem tedy na chodbě k nejbližšímu počítači s tím, že se tam přihlásím.  Jenže ouha, už tam někdo přihlášený byl. Přesedla jsem si k druhému, a tam opět někdo byl – ten samý. V tu chvíli mi došlo, že to asi nefunguje jako u nás na škole, a tak jsem koukala na návod na netu – jak se tiskne. Trochu problém byl (a je), že ten návod je jen v němčině. Když jsem to přelouskala, pochopila jsem, že z počítačů na chodbě se nic tisknout nedá. Ale protože mi docházel čas na registraci na páteční Welcome Party, tak jsem to zabalila a šla do druhé budovy na ZIB (zahraniční oddělení). Tam jsem zaplatila vratnou zálohu 10 € a spokojeně jela na dormitory (tedy, spokojeně v rámci možností). Jela sem opět cestou, o které jsem si myslela, že je zkratka… 😀 Jak jinak, lehce jsem si to prodloužila, ale už se začínám ve městě více orientovat, takže to nebyl zas až takový problém.

Pak jsem se snažila trochu poklidit kuchyň, od té doby, co odjela Turkyně, je tu nesrovnatelně větší bordel na všech „společných“ místech.

Takhle kupříkladu vypadá druhá část našeho pokoje, tedy ta, kterou neobývám já.

Obrázek

A to tam díkybohu není vidět všechno. Netvrdím, že nejsem bordelář, ale to, co tu vytváří ti dva Belgičani, to je fakt dílo. Ale když si odmyslím nepořádek, jsou fajn. Včera večer jsem s nimi a jejich kamarádkou Ophellií poseděla u ginu s tonicem. A pak Kaat vymyslela, že se půjde na párty. Vyrazili jsme tedy a po 5ti stanicích metrem a jednom přestupu jsme se dostali do Ride Clubu, kde tedy z cca 50 % nebyli Erasmáci ani náhodou, i přesto, že se tam každé pondělí pořádá huge Erasmus party. Inu, nejlevnější pití tam bylo za 2,50 €, a to 0,3l Heineken. Vstup samotný byl za 3 €. Samotná párty ale byla docela děsná, na tom jsme se shodli asi po hodině a půl, a šli jsme domů. Pobavili mě Belgičani, kteří očividně na diskotéky nosí špunty do uší… 😀

Když jsme dorazili na kolej, šla jsem hned po umytí se a vyčištění zubů spát, ovšem Kaat mě překvapila, když se mě zeptala, jestli jsem se fakt myla. Tak jsem přisvědčila a ona mi na to řekla, že se myji moc často. Pravda je, že jí jsem naposledy ve sprše viděla v neděli ráno.

Dneska jsem si byla nakoupit. Vyhledala jsem si na mapě, kde je jiný obchod, než Penny a Spar a vydala se (dle mého) tím směrem. Obchod jsem nepotkala, zato jsem opět narazila na Penny. Tak jsem znovu nakoupila tam. Příště už si snad tu mapku namaluju.

Jinak vztahy mezi Číňankou a Belgičanama se trochu vyhrotily. Oni po sobě neuklízí, nádobí je od nich i po umytí špinavé, a tak dneska Suyongdan trochu na Kaat vylítla. Ale Kaat je extrémně easygoin‘, takže si z toho nic nedělala a šla spát, tedy, spala celou dobu, co jsem byla venku ztracená a hledala ten obchod, a i chvilku po té, co jsem přišla. 😀 Pak se sebrala a asi šla za Ophellií (která mi tedy sympatická není ani trochu O:) ).

Zítra bude první z Welcome Days, tak uvidíme, co přinesou ty. 😉 (Doufám, že ne další CzechGhetto).